Karel Dvořák a Leopolda Dostalová

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

V hrobě jsou pohřbeni manželé herečka Leopolda Dostalová a sochař Karel Dvořák.

Leopolda Dostalová (23. 1. 1879 – 27. 6. 1972) byla jedna z největších českých hereček své doby, role matky v Čapkově stejnojmenném dramatu byla údajně psána právě pro ni. Narodila se v Praze, byla dcerou herečky Marie Horské, jejími sourozenci byli malířka Marie Dostalová, herec a režisér Karel Dostal a režisér a spisovatel Adolf Dostal. Divadlo hrála nejprve ochotnicky v Poděbradech, kde její talent objevil režisér Jaroslav Kvapil. Díky němu pak studovala soukromě herectví u Hany Kvapilové. Od roku 1899 vystupovala ve smíchovské Aréně, v letech 1901-1922 pak v Národním divadle. V roce 1920 přešla do Divadla na Vinohradech a do Národního se vrátila v roce 1924, kde s přestávkou působila až do roku 1959 jako členka činohry. Dalších deset let zde vystupovala ještě pohostinsky. Od roku 1969 do roku 1971 pak i přes pokročilý věk ještě hrála v Divadle za branou. Rovněž hostovala i v zahraničí – ve Varšavě, Záhřebu a Lublani. Ve filmu se Leopolda Dostalová objevila spíše sporadicky – např. v Kouzelném domě a Pohádce máje. Několikrát vystupovala i v televizních pořadech a inscenacích. Leopolda Dostalová získala v letech 1924 a 1946 titul laureátky Státní ceny a roku 1947 obdržela jako jedna z prvních titul Národní umělkyně. Roku 1958 obdržela Řád práce.

Karel Dvořák (1. 1. 1893 – 28. 2. 1950) byl český sochař, manžel Leopoldy Dostalové. Narodil se v Praze. Původní profesí byl cizelér. Vystudoval nejprve Uměleckoprůmyslovou školu, kde ho ovlivnil především profesor Josef Drahoňovský, a poté od roku 1913 studoval na pražské Akademii. Jeho studia přerušila válka, a tak Dvořák dostudoval místo u Myslbeka až v roce 1919 u profesora Štursy. Štursův vliv, spolu s vlivem italského renesančního sochařství, se projevil zejména v jeho raných dílech, jakými jsou např. Svatý Václav či Podobizna choti. Později se přiklonil k sociálnímu civilismu, mezi jeho nejznámější díla té doby patří Kamelot nebo Do Ameriky. Následovala monumentální tvorba, z níž můžeme uvést jako příklad Pomník Legií pro pařížský hřbitov Pére-Lachaise či známé pražské sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě. Ke konci života se přikláněl spíše k výraznému historismu a inspiraci českou barokní tvorbou. Z té doby pocházejí jeho díla Tragédie, Život a osud nebo socha Masarykových vnuků na pražském Petříně. Karel Dvořák byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze a členem spolku Mánes.

Zdroje: