Josef Radomil Čejka

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Josef Rodomil Čejka (7. 3. 1812 – 25. 12. 1862) byl lékař, politik, hudební teoretik a překladatel. Narodil se v Rokycanech. Po studiích na plzeňském gymnáziu nastoupil roku 1831 na lékařskou fakultu v Praze. Roku 1837 získal doktorát. Do roku 1842 praktikoval v pražské Všeobecné nemocnici, poté se dva roky věnoval dalšímu vzdělávání ve Vídni u prof. Rokitanského a Škody. Od roku 1843 byl jmenován lékařem v pražské trestnici, kde potlačil epidemii kurdějí. Od r. 1846 opět praktikoval ve Vídni, kdy se věnoval studiu kožních chorob u prof. Hebry. Své zkušenosti aplikoval v pražské Všeobecné nemocnici, kde založil samostatné oddělení kožních chorob a vedl přednášky na toto téma na univerzitě. Čejka byl krátce činný i politicky. Roku 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a následně byl zvolen poslancem Říšského sněmu. Po vypuknutí revoluce se ale z politického života stáhl a věnoval se především medicíně. Roku 1851 byl jmenován mimořádným profesorem a tři roky nato i převzal oddělení plicních a pohlavních chorob. V letech 1859-1861 byl zvolen děkanem lékařského kolegia. Byl jedním z iniciátorů vzniku Spolku ku podpoře vdov a sirotků lékařských, kterému pak odkázal svůj majetek. Od roku 1851 se z důvodu onemocnění tuberkulózou stáhl z veřejného života a nadále se věnoval především literatuře a to jak muzikologii, tak i odborným lékařským pracím, ale i překladům a beletrii. Přeložil některá Shakespearova díla, je autorem řady muzikologických statí a především české hudební terminologie.

Zdroje: