Josef a Emanuel Maxové

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Josef Max (16. 1. 1804 – 18. 6. 1855), celým jménem Josef Calanza Max byl sochař. Narodil se v Janově u Sloupu v Čechách jako pátý syn sochaře a řezbáře Josefa Františka Maxe. Do roku 1822 se učil v otcově dílně, poté na radu otcova bývalého žáka A. Melzera odešel do Prahy, kde začal pracovat u řezbáře V. Schuhmana. V letech 1822 až 1824 studoval malbu na pražské Akademii u prof. Josefa Berglera a zároveň pracoval jako řezbář v Schuhmannově dílně. Podle dobového tisku svá díla vystavoval už roku 1826. V roce 1828 získal ocenění Akademie za hliněnou kopii sochy Germanica. Po studiích se ucházel o místo u V. Prachnera, to ale nezískal a tak si roku 1830 otevřel v Praze vlastní dílnu. V roce 1834 se pak oženil s dcerou řezbáře Josefa Schumanna, Annou Marií. Jeho prvními zakázkami byly 2 náhrobky v Chrastavě. Roku 1833 vytvořil pro Olšanské hřbitovy náhrobek J. Berglera, dnes umístěný na Malostranském hřbitově. Stále ale na Olšanech můžeme obdivovat čtrnáct jeho prací, včetně spolupráce s architektem Gutensohnem (hrobka rodiny Čermáků). Mezi jeho dobře známé realizace patří socha Karla IV., umístěná dnes v parku na Karlově, reliéfy na pomníku Přemysla Oráče ve Stadicích a socha lva – Pomník českých vojáků padlých v letech 1848–1849, dnes v serpentýně Chotkovy ulice, socha sv. Víta pro Svatovítskou katedrálu či sochařská výzdoba monumentálního pomníku Františka I. na Smetanově nábřeží v Praze (tzv. Krannerova kašna). Řadu svých děl realizoval s bratrem Emanuelem, tak jako v případě pomníku maršála Radeckého, kdy Josefovým dílem jsou postavy vojáků, nesoucích na štítu svého velitele, jehož je autorem Emanuel. Byl pověřen posouzením poškození soch na Karlově mostě, řadu soch spolu s bratrem a dílnou restauroval, pro tři místa vytvořil místo původních soch a sousoší vlastní díla.

Emanuel Max (19. 10. 1810 – 22. 2. 1901) se tak jako bratr nejprve vyučil kresbě a řezbářství v otcově dílně. Poté studoval malbu na pražské Akademii u prof. J. Berglera a sochařství ve Vídni u prof. Schallera a Kässmanna. Jeho první významnou prací byla socha sv. Vojtěcha z roku 1836, za kterou obdržel stipendium Klárovy nadace v Římě. V letech 1839 až 1849 pobýval v Římě, kde se zdokonaloval v práci s carrarským mramorem. Poté si otevřel v Praze vlastní kamenosochařskou a štukatérskou dílnu. Mezi jeho díla patří busty W. A. Mozarta, J. Krompholze, A. Klára a císaře Ferdinanda I., socha generála Schwarzenberga pro Krásný Dvůr, dvě sochy na zámku Sychrov, na Karlově mostě najdeme na čtyřech místech jeho skulptury, včetně sousoší Piety, náhrobky na Olšanech a Malostranském hřbitově či sousoší sv. Cyrila a Metoděje v Týnském chrámu. Jeho nejznámějším dílem je ústřední socha na monumentálním pomníku maršála Radeckého. Za toto dílo byl roku 1858 vyznamenán rytířským řádem císaře Františka Josefa. Roku 1876 mu byl také udělen rytířský titul s přídomkem von Wachstein.

Zdroje: