Ludvík Šimek

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Ludvík Šimek (19. 1. 1837 – 25. 1. 1886) byl sochař a malíř. Narodil se v Praze. Nejprve pracoval jako kamenický učeň v dílně sochaře Emanuela Maxe a zároveň navštěvoval Průmyslovou školu u sv. Havla. V letech 1857-1861 studoval na pražské Akademii u profesora E. Engherta. V té době realizoval pod vedením E. Maxe sochu sv. Jana Křtitele a poté císaře Rudolfa Habsburského. Ve studiu pokračoval také v Mnichově u prof. Whitmanna. Tam zhotovil návrh a následně v Praze pak i realizoval sochu pro náhrobek dcery lékárníka Klarnenra ze Slaného. Roku 1864 na základě obdržené Římské ceny odjel na šestiletý studijní pobyt v Římě. Navázal zde přátelství se sochaři V. Levým a P. Maixnerem a architekty I. Ullmannem a A. Barvitiem, se kterými také často a rád spolupracoval. Roku 1870 se definitivně vrátil do Prahy, kde působil řadu let v ateliéru v blízkosti kostela sv. Jana na Prádle. Byl členem spolku Svatobor a C. k. umělecké akademie ve Vídni. Mezi velkou řadu jeho děl patří například sochy vojevůdců G. von Pappenheima, J. de Weertha, J. Šporka a A. Valdštejna pro vídeňský Arsenal (kopie sochy se od r. 2007 nachází ve dvoraně Valdštejnského paláce v Praze), sousoší Cyrila a Metoděje v Třebíči, z pražských realizací to pak jsou především pomník Josefa Jungmanna na stejnojmenném náměstí, socha Bruncvíka na Karlově mostě, sochařská výzdoba kaple sv. Anny a sousoší sv. Anny, sv. Lukáše a sv. Metoděje ve Svatovítské katedrále, sochy svatých a panovníků na Prašné bráně či sochy umělců na budově Rudolfina.

Zdroje: