František Tkadlík

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

František Xaver Tkadlík (23. 11. 1786 – 16. 1. 1840) byl malíř, grafik, první český ředitel pražské Akademie výtvarných umění. Narodil se v Praze na Malé Straně v rodině hostinského. V letech 1803 až 1807 studoval malbu a kresbu na pražské Akademii a filozofii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Jeho tamním profesorem byl mimo jiných i Bernard Bolzano, který ho přivedl k osvícenectví. V roce 1816 se stal dvorním malířem hrabat Černínů a přesunul se s nimi do Vídně. Roku 1817 se stal správcem černínské obrazárny v jejich vídeňském paláci. Roku 1824 získal státní stipendium a tak až do roku 1832 mohl žít a pracovat v Římě, kde poznal nazarénské hnutí, sblížil se s jeho představiteli a ve své tvorbě dále pokračoval v tomto stylu. Roku 1836 se definitivně vrátil do Prahy a přijal nabídnuté místo ředitele pražské Akademie. Mezi jeho žáky patřili například Josef Mánes, František Čermák nebo Eduard Herold. Věnoval se jak malbě, tak i grafice, je autorem první české litografie z roku 1817. Mezi jeho nejznámější díla patří Kain a Ábel, portréty Josefa Dobrovského a Františka Palackého, Ényo, Potopa, Apoštol Pavel se loučí s Milétskými, z jeho pražského období pak sv. Václav a Ludmila při mši či Smrt sv. Rosalie. Jeho díla jsou zastoupena v Národní galerii v Praze, Oblastní galerii v Liberci, v řadě dalších institucí a soukromých sbírek.

Náhrobek je dílem sochaře Josefa Maxe (1804–1855).

Zdroje: