Jindřich Václav Čapek

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Jindřich Václav Čapek (4. března 1837 Praha-Malá Strana – 19. října 1895 Bubeneč) byl český sochař. Podílel se na výzdobě kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně, chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, kostelů v Čáslavi a Chrudimi aj.; rovněž se zapojil do restaurování Prašné brány, Karlova mostu a některých pražských paláců.

Narodil se v chudé rodině na pražském Újezdě. Ve třinácti letech vstoupil do učení, kde postupně vystřídal několik řemesel — pracoval u mosazníka, jako číšník, dělník ve smíchovské porcelánce a zahradník. Pohled do Summovy dílny v Řetězové ulici, v níž oknem pozoroval vznik soch a pomníků, ho nadchl tak, že se rozhodl také stát sochařem.

Jeho první praxe v oboru kamenosochařství byla v dílně J. E. Krondla na Poříčí, kde ovšem vykonával pomocné práce kameníka. Mnohem přínosnější bylo zaměstnání v ateliéru Františka Hergessela, které mu poskytlo dobrou praktickou průpravu. Večerně také studoval na průmyslové škole.

Roku 1860, tedy teprve ve třiadvaceti letech, vstoupil na pražskou akademii. V roce 1864 na sebe poprvé upozornil vytvořením obří busty Williama Shakespeara, která byla nesena v slavnostním průvodu Umělecké besedy na oslavách třístého výročí dramatikova narození. Roku 1869 získal Klarovo stipendium, na jehož základě strávil čtyři roky v Itálii studiem renesančního sochařství. Po návratu se podílel na sochařské výzdobě a kostelů i jiných budov a na restaurování.

Kromě vlastní sochařské tvorby pracoval jako štukatér. Zhotovoval sádrové odlitky významných soch, například pro Národní muzeum v Praze.

Zemřel na cévní mozkovou příhodu („ochrnutí mozku“). Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Zdroje: