Adolf Parlesák

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Adolf Parlesák (7. 4. 1908 – 1. 12. 1981) byl český cestovatel, spisovatel, novinář a překladatel. Narodil se v Brně v rodině železničáře jako jedno ze sedmi dětí. Jeho zájem o exotické kraje od mládí výrazně inspirativně ovlivnily dobrodružné cestopisy orientalisty Aloise Musila. Po dokončení střední školy v Brně vystudoval strojní inženýrství a elektrotechniku a v Praze později absolvoval také Vysokou obchodní školu

Své cestovatelské výpravy zahájil už ve čtrnácti letech, kdy na kole projely okolní země – Rakousko, Maďarsko, Německo, Polsko a Rumunsko. V sedmnácti letech poznal Itálii se San Marinem a v roce 1926 se s přítelm Aloisem Polákem vydal na Balkán. Ve věku devatenácti let pracoval jako námořní elév na italské lodi Lloyd Triestino, což mu umožnilo procestovat Středomoří, Sýrii, Palestinu či Egypt.

V roce 1928–1930 podnikl s Aloisem Polákem velkou expedici na kolech české značky Stadion. Projeli Blízký východ, podél toku Nilu pokračovali na jih do Súdánu a poprvé navštívili Habeš (Etiopii). Přes Severní Jemen, kde Parlesák objevil tradiční jemenské vícepatrové domy („mrakodrapy“) v Saná, a přes přístav Aden se vrátili zpět do Československa.

V letech 1933–1934 zamířil na Dálný východ, kde procestoval Čínu, Tchaj-wan, Japonsko (včetně ostrovů Rjúkjú), Malajsii a Cejlon. Reportáže z cest publikoval za skromné honoráře v deníku České slovo. Postupně se naučil 12 cizích jazyků.

V roce 1935 se Parlesák vrátil do Habeše, kde narůstalo napětí před chystanou invazí fašistické Itálie. Válka vypukla 3. října 1935. Etiopský císař Haile Selassie I. přijat Parlesáka jako osobního vojenského poradce, vybavil ho doporučujícím dopisem a vyslal ho na severní frontu k rasu Kassovi, vrchnímu veliteli etiopských sil. V letech 1935–1936 se Parlesák aktivně účastnil bojů na italsko-etiopské frontě. Stal se přímým svědkem extrémně nerovného zápasu, ve kterém etiopská armáda vyzbrojená puškami a šavlemi čelila drtivé převaze italských divizí disponujících dělostřelectvem, tanky, letectvem a mezinárodně zakázanými bojovými plyny (yperitem). Parlesák ve svých zápiscích zdůrazňoval morální převahu Etiopanů, kteří však doplatili na naivní spoléhání se na pomoc Společnosti národů. Když 5. května 1936 vstoupila do Addis Abeby italská okupační vojska, Parlesák opustil zemi (pravděpodobně posledním vypraveným vlakem) a odešel do Džibuti ve Francouzském Somálsku, kde se znovu setkal s císařem Haile Selassiem v exilu. Své prožitky shrnul v knize Habešská odyssea: Čech ve službách habešského císaře (poprvé vyšla v roce 1948), která je považována za jedno z nejvýznamnějších českých svědectví o tomto konfliktu.

Po odchodu z Afriky působil v roce 1937 jako novinářský dopisovatel ve Španělsku během občanské války. V září 1938 plánoval výpravu na sever Evropy, ale po zprávě o mobilizaci ve Finském zálivu se okamžitě vrátil bránit Československo. Po komunistickém převratu v roce 1948 odmítl vstoupit do KSČ, z čehož pramenil zákaz dalšího cestování do zahraničí.. Věnoval se proto překladatelství (díky znalosti 12 jazyků), spolupracoval s pražským Automotoklubem a pracoval v podniku ČKD.

Zemřel 1. prosince 1981 v Praze ve věku 73 let. Jeho osudy později připomněly televizní dokumenty Zapomenutý cestovatel (1964) a Císařův přítel (2005).

Zdroje: