Momentálně jednáme se zájemcem o adopci tohoto hrobu
Géza Novák (22.6.1921 – 21.11.1992) byl český flétnista maďarského původu.
Během studií na reálném gymnáziu začal studovat flétnu na budapešťské Lisztově hudební akademii, kde absolvoval v roce 1944 u Lajose Dömötöra. Od roku 1940 byl členem Koncertního orchestru v Budapešti (pozdější Státní maďarský orchestr). V letech 1942–45 působil jako první flétnista v budapešťském Symfonickém rozhlasovém orchestru, od roku 1945 v budapešťské Opeře. V r. 1947 se stal sóloflétnistou Symfonického rozhlasového orchestru v Bratislavě a o rok později byl pozván k mimořádnému konkurzu do České filharmonie, jejímž prvním flétnistou byl od roku 1.9.1948 do 24.6.1974. Jeho mimořádné interpretační dispozice obdivovala řada českých i zahraničních dirigentů (např. Václav Talich, Antonio Pedrotti).
Věnoval se také komorní hře. Byl členem Dechového kvinteta českých filharmoniků (1948–59) a souboru Ars rediviva (1951–53). Vynikl jako interpret francouzských impresionistů, ale i Wolfganga Amadea Mozarta a dalších klasiků.
O Gézovi Novákovi dobře pojednává knížka „Legendární hráči České filharmonie“, vydané ČF v roce 2009.
Úryvek z knihy: „Géza Novák byl bohem nadaný muzikant. Způsob, jakým ovládal svůj nástroj, byl zcela výjimečný. Svou hrou fascinoval obecenstvo a pro dirigenty se stával spolutvůrcem jejich interpretačního záměru a oni si toho byli také dobře vědomi. O jeho umění svědčí dodnes nahrávky České filharmonie.“