Karel Havlíček Borovský

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Básník, novinář a politik Karel Havlíček (31. 10. 1821 – 29. 7. 1856) je považován za zakladatele české moderní žurnalistiky, literární kritiky a satiry. Narodil se v Borové, absolvoval gymnázium v Německém Brodě a roku 1838 začal studovat filozofii v Praze. Už jako osmnáctiletý se pevně rozhodl stát se spisovatelem a pomáhat myšlence národního uvědomění. Po skončení filozofických studií začal studovat teologii, ale pro své názory nakonec seminář opustil. Na Šafaříkovo doporučení nadšeně odjel v roce 1842 do Moskvy jako vychovatel. Záhy však ve střetu s realitou carského Ruska přestal být zastáncem panslavismu a po návratu v roce 1844 své postřehy shrnul v Obrazech z Rus, svém prvním tištěném díle. Od roku 1846 se Havlíček na Palackého doporučení stal redaktorem Pražských novin. V té době se proslavil svou nemilosrdnou, avšak brilantní kritikou Tylova románu Poslední Čech, a především také skvělou stylistikou. V roce 1848 z redakce odešel a založil vlastní, velmi úspěšné Národní noviny. V témže roce byl poprvé krátce uvězněn. Začátkem roku 1850 byly jeho noviny definitivně zakázány a následovalo i vykázání z Prahy. Usadil se v Kutné Hoře a začal vydávat časopis Slovan a také dva sborníky svých článků. Následovalo pronásledování ze strany policie a státní moci a nakonec v roce 1851 musel vydávání Slovanu zastavit. I přesto, že se stáhl do ústraní, byl v prosinci téhož roku v Německém Brodě, kam se odstěhoval, zatčen a deportován do Brixenu v Tyrolsku, kde zůstal až do roku 1855. Přesto i tam dál psal a překládal. Zde vznikly jeho Tyrolská elegie a Král Lávra. Z vyhnanství se směl vrátit až roku 1855. Bohužel se u něj záhy projevila tuberkulóza, na kterou těsně před jeho návratem zemřela i jeho žena. O rok později této nemoci podlehl i sám Havlíček.

Zdroje: