Emanuel Krescenc Liška

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Emanuel Krescens Liška (19. 4. 1852 – 18. 1. 1903) byl malíř a pedagog. Pocházel z Mikulovic, ale záhy se přestěhoval s matkou do Prahy. V devíti letech Liška osiřel. Studoval na pražské Akademii v letech 1869–1873 u profesorů J. M. Trenkwalda a E. Roma, a v letech 1875-77 u J. Sweertse. Během studií si musel vydělávat na živobytí ilustracemi, doučováním a jako asistent kreslení na gymnáziu. Už v té době ale získal druhou cenu za skici pro chodbu Národního divadla a zakázku na zhotovení kopie Mánesovy kalendářní desky na pražském orloji, kterou dokončil v roce 1881. Spolu s J. Schikanederem vyhrál v roce 1879 soutěž na výzdobu královské lóže Národního divadla. Jejich vlysy shořely později při požáru. Z cen si našetřil na studia na Akademii v Mnichově, kde byl od roku 1877 s přestávkami žákem O. Seitze a G. Maxe. Za velké obrazy Manfred a Astarka, které po návratu do Prahy vytvořil, dostal státní stipendium. V roce 1885 za nástěnný obraz Ukřižování Páně
pro Rafaelskou kapli v Klárově ústavu získal Římské stipendium Klárovské, což mu umožnilo další studijní pobyt v Itálii. Roku 1888 byl Liška jmenován profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze. V roce 1891 vystavoval svá díla na Jubilejní zemské výstavě v Praze. Své obrazy tvořil pod vlivem německého naturalismu. Ve své tvorbě se vedle církevních obrazů zaměřoval na historické výjevy a ilustrace světové poezie. Mezi další jeho známější díla patří i Hagar s Ismaelem, Michelangelův sen, nebo Kristus a Madona.

Zdroje: