⋆ 12. 8. 1868, Stavyshche – † 23. 11. 1945, Kyjev
Adopčním nájemcem tohoto hrobu je od roku 2018
Ukrajinský odborový svaz a velvyslanectví Ukrajiny v České republice
Maksym Slavinskyj (12. 8. 1868 – 27. 5. 1945) byl ukrajinský politik, novinář a překladatel. Narodil se ve Stavyshche v Kyjevské gubernii na území dnešní Ukrajiny. Vystudoval na právnické fakultě Kyjevské univerzity sv. Vladimíra. Po studiích působil jako novinář v Katerinoslavi a posléze v Petrohradě. Zapojil se do činnosti Ukrajinské radikálně demokratické strany, kde působil v letech 1888 až 1905. Formoval ideologii strany, věnoval se publicistice. Následně v letech 1905 až 1906 bojoval jako praporčík v ruskojaponské válce. Po demobilizaci se posléze stal členem petrohradského Ukrajinského výboru a vstoupil do Strany socialistů-federalistů.Od května 1918 zastával funkci poradce ministra D. Dorošenka v Hetmanově vládě a byl členem delegací, jednajících o míru se sovětským Ruskem. Po ustavení Ukrajinské lidové republiky působil od ledna 1919 jako vedoucí ukrajinské diplomatické mise v tehdejším Československu. Po okupaci Ukrajiny Sovětským svazem se rozhodl zůstat v Praze. Vyučoval pak na Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech a v Ukrajinském pedagogickém institutu Mychajla Dahomanova historii a literaturu. Jeho přednášky z dějin Ukrajiny vyšly roku 1934 i knižně. Za svého působení v Praze se stal významnou osobností ukrajinského exilu, V letech 1928 až 1938 byl předsedou Republikánsko-demokratického klubu. Slavinskyj v době exilu přispíval do periodika Dilo či Literaturno–naukovyj vistnik. V letech 1927 až 1934 byl i stálým dopisovatelem pařížského listu Tryzub. Jeho činnost neunikla za 2. světové války pozornosti nacistického gestapa, byl jím několikrát vyslýchán, ale nebyl zatčen. Až sovětská kontrašpionážní organizace SMERŠ ho dne 27. 5. 1945 zatkla a násilně odvlekla do Sovětského svazu, kde 23. 11. 1945 v Lukjanovském vězení zemřel. Je autorem řady překladů poezie světových i českých autorů a také autorem memoárů, které poprvé vyšly až posmrtně v padesátých letech ve filadelfském periodiku Ameryka.