Vincenc Vávra Haštalský

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Vincenc Vávra Haštalský (4. 10. 1824 – 6. 8. 1877) byl novinář, překladatel a politik. Narodil se v Praze ve vlastenecky smýšlející mlynářské rodině. Za gymnaziálních studií se seznámil s řadou obrozenců, mimo jiné i s Václavem Hankou, který ho přivedl ke studiu polské a ruské literatury. Absolvoval studia filozofie a následně pak práv na Karlově univerzitě. Už za studií přispíval do časopisů Květy a Česká včela. Díky svým právním znalostem pomáhal v letech 1843 až 1847 se zakládáním českých řemeslnických spolků a byl také činný ve spolku Repeal, který šířil zakázané knihy a pomáhal prosazovat demokracii. Roku 1847 se připravoval na rigorozní zkoušku, přípravy ale pod vlivem revolučních událostí v Paříži přerušil a začal se věnovat politické činnosti. Roku 1848 se ve víru pražských revolučních událostí stal desátníkem a členem čestného soudu revolučních gard Svornost, spoluzaložil spolek Slovanská orlice, který se záhy přejmenoval na Slovanská lípa. Spolek fungoval až do jeho rozpuštění v květnu 1849 a Vávra byl po celou dobu jeho tajemníkem. V tomto období pracoval jako novinář, proslavil se zejména svými úvodníky ve Večerním listu spolu s Karlem Sabinou v té době vydával Noviny Lípy Slovanské, znovu se také připravoval ke zkouškám. Na základě udání byl ale na konci roku 1850 zatčen za svoji politickou činnost v letech 1848 až 1849 a následně vězněn na pražských Hradčanech a v Mukačevu. Na základě amnestie byl v dubnu 1854 propuštěn a po návratu do Prahy zůstal pod policejním dohledem, přičemž nesměl dokončit rigorózní zkoušky a také psát do novin. Pracoval bez nároku na mzdu v advokátní kanceláři a živil se překlady divadelních her. Až později mu bylo umožněno publikovat v Lumíru, Rodinné kronice a Květech, psát divadelní hry a také se živit advokacií. Stal se vydavatelem a šéfredaktorem časopisů Hlas a Čas, publikoval v dalších periodikách, byl redaktorem Národních listů a kalendářů. Po rehabilitaci byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu. Je autorem Stručného obrysu literatury české, memoárů Zápisky starého osmačtyřicátníka a překladů díla F. Schillera, E. Hellmutha, V. Huga a A. Meissnera. Byl členem Svatoboru a Umělecké Besedy.

Zdroje: