Adopce významných hrobůAdopce významných hrobů
Adopčním nájemcem tohoto hrobu je od roku 2023
Prague City Tourism a.s.
Josef Max (16. 1. 1804 – 18. 6. 1855), celým jménem Josef Calanza Max byl sochař. Narodil se v Janově u Sloupu v Čechách jako pátý syn sochaře a řezbáře Josefa Františka Maxe. Do roku 1822 se učil v otcově dílně, poté na radu otcova bývalého žáka A. Melzera odešel do Prahy, kde začal pracovat u řezbáře V. Schuhmana. V letech 1822 až 1824 studoval malbu na pražské Akademii u prof. Josefa Berglera a zároveň pracoval jako řezbář v Schuhmannově dílně. Podle dobového tisku svá díla vystavoval už roku 1826. V roce 1828 získal ocenění Akademie za hliněnou kopii sochy Germanica. Po studiích se ucházel o místo u V. Prachnera, to ale nezískal a tak si roku 1830 otevřel v Praze vlastní dílnu. V roce 1834 se pak oženil s dcerou řezbáře Josefa Schumanna, Annou Marií. Jeho prvními zakázkami byly 2 náhrobky v Chrastavě. Roku 1833 vytvořil náhrobek J. Berglera, dnes umístěný na Malostranském hřbitově. Mezi nejvýznamnější realizace pak bezesporu patří socha Karla Velikého, umístěná v kostele Panny Marie na Karlově, socha Karla IV. v parku na Karlově, reliéfy na pomníku Přemysla Oráče ve Stradicích a socha lva – Pomník českých vojáků padlých v letech 1848–1849 v Chotkově ulici, tři sousoší na Karlově mostě, socha sv. Víta pro Svatovítskou katedrálu či monumentální sochařská výzdoba pomníku Františka I. na Smetanově nábřeží v Praze. Řadu svých děl realizoval s bratrem Emanuelem, tak jako v případě pomníku maršála Radeckého, kdy Emanuel je autorem jezdecké sochy a Josefovým dílem jsou reliéfy vojáků na mohutném podstavci.
Emanuel Max (19. 10. 1810 – 22. 2. 1901) se tak jako bratr nejprve vyučil kresbě a řezbářství v otcově dílně. Poté studoval malbu na pražské Akademii u prof. J. Berglera a sochařství ve Vídni u prof. Schallera a Kässmanna. Jeho první významnou prací byla socha sv. Vojtěcha z roku 1836, za kterou obdržel stipendium Klárovy nadace v Římě. V letech 1839 až 1849 pobýval v Římě, kde se zdokonaloval v práci s carrarským mramorem. Poté si otevřel v Praze vlastní kamenosochařskou a štukatérskou dílnu. Mezi jeho díla patří busty W. A. Mozarta, J. Krompholze, A. Klára a císaře Ferdinanda I., socha generála Schwarzenberga pro Krásný Dvůr, dvě sochy na zámku Sychrov, sousoší Piety na Karlově mostě, dva náhrobky na Malostranském hřbitově či sousoší sv. Cyrila a Metoděje v Týnském chrámu. Jeho nejznámějším dílem je jezdecká socha na monumentálním pomníku maršála Radeckého. Za toto dílo byl roku 1858 vyznamenán rytířským řádem císaře Františka Josefa. Roku 1876 mu byl také udělen rytířský titul s přídomkem von Wachstein.
