Alois Podhajský

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Alois Podhajský (18. 2. 1864 – 24. 12. 1946) byl rakousko-uherský polní podmaršálek a později československý armádní generál. Narodil se v Blatné jako syn Anny Tiché a Františka Podhajského. Jeho otec byl závodčím u c. k. četnictva v Jablunkově. Podhajský vystudoval v letech 1878-1881 dvě třídy státní reálné školy v Těšíně a poté byl přijat na c. k. kadetní školu v Košicích, odtud přestoupil do kadetní školy v Prešpurku. Po ukončení kadetní školy v roce 1884 a službě u 98. pěšího pluku v Josefově, byl v září 1890 přijat ke studiu na Válečné škole ve Vídni. Po dvouletém studiu byl jmenován nadporučíkem ve sboru důstojníků generálního štábu. Postupně prošel různými štábními funkcemi. V květnu 1910 byl povýšen do hodnosti plukovníka a jmenován velitelem 24. zeměbraneckého pěšího pluku ve Vídni. Mobilizace v červenci 1914 Podhajského zastihla v Praze ve funkci velitele 42. zeměbranecké pěší brigády (součástí brigády byl i pražský 8. zeměbranecký pěší pluk). V srpnu 1914 je povýšen na generálmajora a odjíždí s brigádou v sestavě VIII. sboru 5. armády na srbskou frontu. Brigáda úspěšně překročila řeku Drinu, ale po oslabení fronty byli Rakušané nuceni ustoupit. Podhajský se vyznamenal jako velitel zadního obřadu a jeho zásluhou se dostaly zbytky ustupujících vojsk do bezpečí. Roku 1915 byl Podhajský vyslán na ruskou frontu a v červnu 1917 se s celou divizí přesunul na frontu italskou. Až v srpnu 1917 byl konečně poslán na zdravotní dovolenou a v září téhož roku obdržel hodnost polního podmaršálka. V nové republice převzal v prosinci 1918 v Brně funkci zemského velitele pro Moravu a Slezsko, velel při obsazování jižní Moravy a v roce 1920 potlačil oslavanské povstání. Jako bývalý rakouský voják byl vystaven útokům, tiskovým kampaním a nedůvěře ze strany prezidenta T.G. Masaryka a ministra zahraničí Edvarda Beneše, přesto byl nadále povyšován a v prosinci 1921 byl povýšen na armádního generála. V letech 1927–1933 byl generálním inspektorem československé branné moci a v prosinci 1933 odešel do výslužby. V květnu 1945 byl zatčen a obviněn z kolaborace, v červnu 1945 byl propuštěn a v červenci 1946 mu byla kárným výborem MNO odebrána hodnost a trvale snížen zaopatřovací plat. Podhajskému bylo během jeho vojenské kariéry uděleno mnoho vyznamenání a poct, například Vojenský záslužný kříž v uznání výtečné služby, Rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací, Velkokříž Italské koruny (Grand Ufficiale del Ordine della Corona d´Italia, Komandérský kříž Čestné legie, který převzal z rukou maršála Foche, Velkokříž Rumunské hvězdy (Steana Romaniei Mare Ofiter). Alois Podhajský zemřel 24. prosince 1946 v Praze.

Zdroje: