Amos Pokorný

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Amos Pokorný se narodil v Brně v rodině evangelického faráře Václava Pokorného. Po absolvování vyššího státního gymnázia v Brně nastoupil ke studiu na právnické fakultě české Univerzity Karlovy v Praze, po jejímž absolvování narukoval přímo do rakouské armády. Po výcviku byl jako jednoroční dobrovolník odeslán na ruskou frontu, kde byl v roce 1916 zajat. Po pobytu v zajateckých táborech, naposledy v Petropavlovsku, byl v roce 1917 přijat do československého zahraničního vojska, v jehož řadách se účastní bojů mimo jiné u Bachmače a Marianovky v roce 1918. Po návratu do vlasti se stává důstojníkem z povolání, v listopadu 1920 nastupuje k vojenské prokuratuře v Brně. Později byl tamtéž jmenován vyšetřujícím soudcem u divizního soudu a poté přednostou brigádního soudu. Po krátkém působení v Užhorodě pracuje znovu v Brně, nejdříve jako náměstek vojenského prokurátora a poté jako vojenský prokurátor.
V roce 1931 je jmenován do hodnosti podplukovníka justiční služby a o šest let později plukovníkem justiční služby. Je hodnocen jako „velmi pilný, svědomitý, spolehlivý, rázný a iniciativní. Odpovědnosti se nevyhýbá. Přímý, sebevědomý, ukázněný, kamarádský,
k podřízeným spravedlivý. Uhlazeného chování a vystupování ve službě i společnosti. Skvěle schopný reprezentace. Klidný, rozvážný, bez vadných sklonů a návyků. Velmi nadaný s výbornou pohotovou pamětí a bystrým postřehem, usuzuje logicky, schopný stylista.“ Jeho celkové hodnocení „… velmi způsobilý k funkci náměstka generálního vojenského prokurátora a rady nejvyššího vojenského soudu jako i funkci přednosty justičního oddělení MNO“ jej určovala k úspěšné kariéře, kterou však zmařila v březnu 1939 okupace Československa a v červenci 1939 likvidace samostatné československé armády.
V listopadu 1920 se oženil s Annou, rozenou Laksarovou, později se manželům Pokorným narodil syn Milan Rostislav a dcera Olga, pozdější poslední manželka českého spisovatele a publicisty Edvarda Valenty.
Amos Pokorný byl propagátorem šachu doma i na mezinárodních turnajích. Byl mistr Ústřední jednoty českých šachistů již od roku 1911, byl členem národních mužstev na šachových olympiádách v Londýně 1927, Haagu 1928 a Hamburku 1930. V letech 1930 – 1946 svazový kapitán Ústřední jednoty československých šachistů. Byl členem Spolku českých šachistů v Brně a v Praze, spolupracovníkem časopisu Československý šach a přes 20 let řídil šachovou rubriku v Lidových novinách, propagoval šachy taktéž z Československém rozhlase. Člen Svazu československých důstojníků, účastník armádních přeborů tohoto svazu. V roce 1949 byla vydána jeho příručka pro začínající šachisty „Pět hodin šachu”.
Umírá dne 18. srpna 1949 v Praze v nemocnici České diakonie. Po zpopelnění v krematoriu v Praze – Strašnicích byla urna s jeho ostatky uložena do hrobového místa na hřbitově tamtéž.
Na památku Amose Pokorného se od roku 2012 pořádá v rámci Memoriálu československých legionářů a válečných veteránů v šachu Pohár Amose Pokorného a armádních šachistů. Jeden z jeho aktivních hráčů, válečný veterán Jindřich Janíček se stal od roku 2024 adopčním nájemcem tohoto hrobu.

Zdroje: