Adopčním nájemcem tohoto hrobu je od roku 2023
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Antonín Bělohoubek (28. 4. 1845 – 24. 12. 1910) byl profesor kvasné chemie, odborník v oboru pivovarnictví. Narodil se v Jeřicích u Hořic v rodině správce velkostatku. Rodina se záhy přestěhovala do Nové Paky a později, poté co jejich rodiče zemřeli se Antonín spolu s bratrem přestěhovali do Prahy. Po studiu na německé reálce vystudoval v letech 1861–1865 německou Polytechniku, kde byl žákem profesora chemie Karla Napoleona Ballinga. Roku 1868 se stal asistentem prof. W. Gintla a Ballinga v lednu 1869 se habilitoval jako soukromý docent pivovarnictví na české polytechnice. Roku 1880 byl jmenován mimořádným a v roce 1888 i řádným profesorem chemie. Přednášel také zemědělskou chemii a technickou mikroskopii. Byl několikrát zvolen děkanem, dvorním radou a roku 1895 rovněž rektorem. V roce 1898 přijal místo přednosty chemického oddělení Patentního úřadu ve Vídni a působil zde až do roku 1906, kdy se vrátil zpět do Prahy. Byl spoluzakladatelem České společnosti chemické, Sladovnické školy v Praze, Lihovarnické školy v Praze a výzkumných ústavů pro průmysl lihovarnický a pivovarnický. Roku 1885 se spolu s V. Šafaříkem podíleli svými testy na chemickém a mikroskopickém průzkumu Rukopisu královédvorského a zelenohorského. Je autorem řady odborných prací a článků především z oboru pivovarnictví a také několika životopisných studií. Roku 1910 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd.