Antonín Heveroch

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

MUDr. Antonín Heveroch (29. 1. 1869 – 2. 3. 1927) byl psychiatr a neurolog. Narodil se v Minicích. Po absolvování gymnázia ve Slaném se nejprve věnoval studiu práv na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, avšak v roce 1889 přešel na lékařskou fakultu, kde roku 1894 získal doktorát. později pracovat jako praktický lékař v pražské Všeobecné zemské nemocnici na Karlově náměstí a následně jako sekundární lékař v Ústavu choromyslných v Kateřinkách. V roce 1899 se habilitoval v oboru psychiatrie a neurologie a postupně dosáhl profesorského postavení na Karlově Univerzitě, kde roku 1921 přijal řádnou profesuru na lékařské fakultě.
Antonín Heveroch byl významnou osobností nejen v oblasti psychiatrie a neurologie, ale působil i v mnoha vědeckých a lékařských společnostech, například Československé akademii věd a umění, Akademie práce a Státní zdravotnické radě. Mimo to zastával post místopředsedy Společnosti Národního divadla, přičemž herce na svém oddělení seznamoval s psychózami pro jejich herecké role.
Ve svých více než 100 původních pracích a článcích se Antonín Heveroch zabýval širokou škálou témat včetně afázie, agnózie, uvědomování se, životního rytmu, intuice, ztráty citového vnímání, kauzality, obsesí, bludů, halucinací a dalších. Jeho kniha „Diagnostika chorob duševních“ (1904) se stala spolu s knihou „Psychiatrie“ (1897) Karla Kuffnera základními učebnicemi československé psychiatrie na dlouhou dobu. Jeho spisek „O podivínech a lidech nápadných“ (1901) popisoval portréty pacientů trpících psychopatií či poruchou osobnosti a byl prý inspirací pro Jaroslava Haška při psaní „Osudy dobrého vojáka Švejka“. Antonín Heveroch se také věnoval fenoménu depersonalizace a popularizoval psychiatrii mezi laiky. Zemřel 2. března 1927 v Praze.

Autorem mramorové sochy je sochař Jaroslav Horejc (1886–1983) Byl žákem Emanuela Nováka, Stanislava Suchardy a Josefa Drahoňovského. Pracoval jako návrhář uměleckořemeslných
předmětů, šperkař a medailér. Stal se předním představitelem dekorativismu art deca a působil jako výtvarný pedagog.

Zdroje: