Adopce významných hrobůAdopce významných hrobů⋆ 17.3.1835, Vodňany – † 30.10.1913, Německý Brod
Adopčním nájemcem tohoto hrobu je od roku 2023
Galerie Kodl s.r.o.
Náhrobek byl v roce 2015 restaurovaný z darů pana Jana Blumenscheina.
Antonín Waldhauser (17. 3. 1835 – 30. 10. 1913) byl malíř krajinář. Narodil se ve Vodňanech jako syn výrobce fezů. Studoval na pražské Akademii v letech 1849–1854 u profesorů Ch. Rubena, A. Lhoty a M. Haushofera. Poté ještě do roku 1857 studoval ve Vídni. Po ukončení studia odmítl nabídku tamní středoškolské profesury a začal cestovat po Evropě. Podporoval polské povstání a po jeho porážce převáděl v roce 1863 polské emigranty do Bavor. V letech 1863 až 1868 působil v Praze a mimo jiné vyučoval kreslení v českých vlasteneckých rodinách a ilustroval časopisy jako Zlatá Praha či Květy. V těchto letech si, jako velký vlastenec, nechal říkat Lesodomský. Svůj pražský atelier měl od roku 1880 na pražském Smíchově. Od roku 1890 se usadil u své sestry v Kutné Hoře a posléze v Německém, dnes Havlíčkově Brodu. Poprvé svá díla Waldhauser veřejně vystavoval v roce 1871, souborně se představil v roce 1887 v rámci Krasoumné jednoty, jejímž byl členem v letech 1878– 1899. Další velkou výstavu pak měl na v roce 1891 na Jubilejní výstavě v Praze. Jeho poslední výstava se konala v Praze v roce 1901. Svůj celý život tento krajinář podřídil především svobodné tvorbě: opakovaně odmítal nabídky na profesorská místa, nikdy se neoženil. Byl takřka celý svůj život na cestách, při nichž neustále zachycoval okolní krajinu. Jeho styl je spjatý především s takzvanou barbizonskou krajinomalbou, přestože byl nejprve ovlivněný díly starých mistrů a zpočátku se věnoval historické malbě. Jeho tvorba čerpá takřka výhradně z české krajiny, kterou zachycoval nejen na plátnech, ale na jakémkoli vhodném podkladu, který měl právě k dispozici. Řada jeho děl je proto ve formátu miniatur.
