Božena Weleková

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Božena Weleková 8. 2. 1910 – 10. 12. 1979
herečka a loutkoherečka
Olšanské hřbitovy IX, odd. 4, hrob 485
adopční nájemkyně paní Helena Hesselbarth (od r. 2017)

Božena Weleková, rozená Vokounová (8. 2. 1910 – 10. 12. 1979) byla herečka a loutkoherečka.
Narodila se v Praze na Smíchově. Vyučila se zlatnicí, ale po vyučení pracovala jako úřednice.
Už od mládí se věnovala divadlu. Nejprve v ochotnických spolcích Vojan v Radotíně a v Čechii. Poté
účinkovala namátkou v Divadle práce v Praze, ve Fenixu a v Městském divadle v Jablonci. Měla nejen
herecký, ale i hudební talent a 4 oktávový rozsah a tak se na divadelní scéně uplatnila i v operetě
a ztvárnila zde řadu velkých rolí. Za 2. světové války byla totálně nasazena a tam se seznámila
se svým druhým manželem, hercem, loutkářem a řezbářem Janem Vavříkem–Rýzem. Po osvobození
v roce 1945 ho následovala do angažmá u profesora Josefa Skupy v Divadle Spejbla a Hurvínka jako
loutkoherečka. Její talent a nadání jí záhy umožnily nejen bravurně ovládnout práci s loutkou,
ale především převzít po Anně Kreuzmannové interpretaci postavy Máničky, které propůjčila svůj
hlas na dalších více než 20 let. Vytvořila tak vynikající partnerku prof J. Skupovi, J. Vavříku-Rýzovi
i Miloši Kirschnerovi. Manuální a technická zručnost, herecké a pěvecké ambice jí pomáhaly zejména
při hře s loutkou ve vizuálních a hudebně pantomimických scénkách, které tvořily páteř někdejších
zahraničních pořadů Skupovy éry. Po odchodu do důchodu v roce 1968 ještě vystupovala
se souborem p. Kacíře ve Vinohradské nemocnici, se Staropražskou pětkou a v epizodních televizních
rolích. Za svůj přínos kultuře obdržela Božena Weleková v roce 1968 Vyznamenání za vynikající práci.

foto hrobu: archiv SPH
portrét: archiv Heleny Hesselbarthové
volně podle: archivu paní Heleny Hesselbarthové
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%BEena_Welekov%C3%A1

Zdroje: