Eduard Tauwitz

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Eduard Tauwitz (21. 1. 1812 – 26. 7. 1894) byl německý skladatel, rodák z Kladska v pruském Slezsku. Během studia práv na univerzitě ve Vratislavi se věnoval hudbě pod vedením varhaníka Franze Wolfa a hudebního dirigenta Johanna Theodora Mosewiuse a ujal se vedení studentského sboru ( Akademischer Gesangverein ). Poté, co se rozhodl nevěnovat se právnické kariéře, opustil v roce 1837 Vratislav , aby řídil orchestr divadla ve Vilniusu . V roce 1840 odešel ve stejné funkci do Rigy , ale v roce 1843 se vrátil do Vratislavi a o dva roky později přijal podobné místo v Praze , kde také vyučoval hudbu. Po smrti Leopolda Zvonaře ho nahradil ve funkci ředitele Akademie Žofín, hudební školy pro ženy. Tauwitz napsal přes tisíc skladeb a za zvláštní zmínku stojí tyto písně: Zwölf Soldatenlieder für Vier- und Fünfstimmigen Männergesang a Zweiundzwanzig Banner- und Schwertlieder für Vierstimmigen Männergesang. Složil také tři operety: Schmolke und Bakel, Bradamante a Trilby.
Tauwitz zemřel 26. července 1894 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech pod bílým mramorovým náhrobkem, který navrhl sochař Ignác Weinrich.

Ignác Weinrich (1856–1916) byl fukovský rodák. Vystudoval nejprve vídeňskou Umělecko průmyslovou školu, poté studoval malířství na tamní Akademii a posléze byl po čtyři roky žákem sochaře Kašpara Zumbusche. Mezi jeho v Itálii dodnes dochovaná díla patří např. socha Smrt Abelova, monumentální výzdoba hrobky Pallaviciniů v Jemnici a řada soch s náboženskou tematikou. Weinrich tvořil svá díla nejen v Čechách, ale i ve Vídni a především ve své milované Itálii, kde je jeho dílo dodnes součástí vatikánských a dalších významných sbírek.

Zdroje: