Emanuel Hruška

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Emanuel Hruška (31. 1. 1906 – 16. 8. 1989) byl profesor architektury, památkář a urbanista. Narodil se v Praze. V letech 1924-1928 vystudoval architekturu a pozemní stavitelství na ČVUT a další tři roky byl žákem prof. J. Gočára na pražské Akademii. Už za studií se stal aktivním členem Klubu za starou Prahu, Masarykovy akademie práce a redaktorem časopisu Stavba. Roku 1934 získal doktorát a roku 1938 pak habilitoval jako urbanista. Působil na řadě odborných míst a komisí. Od roku 1945 byl dva roky docentem katedry urbanismu na stavební fakultě VUT v Brně. Roku 1948 nastopil na Fakultě architektury a pozemního stavitelství SVŠT v Bratislavě, kde založil a dalších 14 let vedl Ústav stavby měst. Roku 1953 byl tamtéž jmenován profesorem a děkanem. O dva roky později zde získal i titul doktora věd. Roku 1958 se stal prvním místopředsedou Ústřední komise státní památkové péče a od roku 1962 pak i jejím předsedou. Jako významný urbanista byl členem řady mezinárodních společností, jak CIAM, Francouzská akademie architektury, řecká Ekistická společnost, rakouská Společnost územního plánování a mnoha dalších. Je autorem řady urbanistických studií, podílel se zejména na regionálním a územním plánování Slovenska. Po celý život se intenzivně věnoval problémům památkové péče a ochrany. Po svém návratu do Prahy byl v letech 1980-1988 předsedou Klubu za starou Prahu. Mezi jeho pražské realizace patří např. tzv. Elektrické domy v Holešovicích, Kumermannova vila v Zavadilově ul. či dřevěný kostel v ul. U Habrovky a dále internáty a obytné domy ve Zruči nad Sázavou. Je autorem velké řady studií a odborných statí a urbanistických publikací.

Zdroje: