Fedorovna Rusova

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Sofia Fedorovna Rusova 18. 2. 1856 – 5. 2. 1940
ukrajinská pedagožka, spisovatelka a politička
Olšanský hřbitov 2ob, odd. 18, hrob 363
adopční nájemci Ukrajinský odborový svaz a velvyslanectví Ukrajiny v České
republice (od r. 2017)

Sofia Rusova, za svobodna Lindfors (18. 2. 1856 – 5. 2. 1940) byla ukrajinská pedagožka, spisovatelka
a politička. Narodila se v Olešnyii v Černivské oblasti na území dnešní Ukrajiny ve švédsko-
francouzské rodině smírčího soudce a především nezištného obránce práv rolníků. Roku 1866
se po smrti matky rodina odstěhovala do Kyjeva, kde Sofia vystudovala střední školu. Přestože byla
hudebně nadaná, rozhodla se pro kariéru učitelky. Díky svému otci se v Kyjevě seznámila s řadou
ukrajinských patriotů. Po jeho smrti spolu se setrou kráčela v jeho stopách a tak se sestrou záhy
otevřela první ukrajinskou školku v Kyjevě. Po prohlášení carské vlády o neexistenci tzv. Malého
ruského jazyka – ukrajinštiny, se ukrajinská komunita rozhodla znovu vydat dvoudílnou sbírku
ukrajinského básníka Tarase Ševčenka Kobzara to včetně cenzurou zakázaných textů. Vydání knihy
bylo možné pouze v zahraničí, proto obě sestry odjely do Prahy, kde se jim podařilo knihu vydat
a přepravit její vydání na Ukrajinu. Po návratu domů byla v dalších letech Sofia Rusova spolu se svým
mužem Oleksandrem nadále pronásledována carským režimem a tak byli manželé nuceni usadit se
na venkově. Manžel byl zaměstnán jako statistik a musel často cestovat. Sofia za ním zpočátku
s dětmi dojížděla. Později rodina žila v Oděse, Kyjevě a Charkově a nakonec byli donuceni
přestěhovat se do Petrohradu. Díky jejich napojení na revoluční organizaci Narodnaja Volia byli
oba manželé několikrát zatčeni, později dokonce i se synem Mykhailem. V Charkově působila nejen
jako pedagožka a redaktorka řady periodik, ale také vedla Literární společnost, ve které vydala
některá svá ruskojazyčná díla s ukrajinskou tematikou. Po revoluci v únoru 1917 se stala členkou
Centrální rady a vedla na Ministerstvu školství oddělení externího a předškolního vzdělávání a byla
zvolena vedoucí Ligy všeukrajinských učitelů. Později se významně angažovala v rámci Červeného
kříže v péči o válečné zajatce. Po roce 1920 a násilném připojení Ukrajiny k Sovětskému svazu
emigrovala a usadila se v Praze. Založila zde Ukrajinský učitelský vzdělávací institut, vedla Ukrajinskou
ženskou radu a podílela se na řadě kongresů ženského hnutí. Vydala zde i řadu odborných
pedagogických prací zejména z oblasti předškolního vzdělávání. Je dodnes považována
za zakladatelku předškolní pedagogiky na Ukrajině.

foto hrobu: archiv SPH portrét: https://day.kyiv.ua/en/article/culture/cross-great-ukrainian-woman
volně podle: https://day.kyiv.ua/en/article/culture/cross-great-ukrainian-woman
https://bank.gov.ua/control/en/currentmoney/cmcoin/details;jsessionid=59209F38480B317C852DE623BB81997A?coin_id=691

Zdroje: