František Kvapil

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

František Kvapil (16. 2. 1855 – 19. 10. 1925) byl básník, publicista, překladatel a ředitel kanceláře Muzea Království Českého, dnešního Národního Muzea. Narodil se ve Žherech u Českého Brodu. Studoval filosofii v Praze a Paříži. Už za studií se věnoval překladům i tvorbě vlastní poezie. V letech 1880–1883 byl profesorem na Jičínském gymnáziu a Učitelském ústavu. Poté se začal intenzivně věnovat literární a redakční činnosti. V letech 1885–1886 byl redaktorem časopisu Ruch, poté až do roku 1890 Hlasu národa. Od roku 1893 pracoval nejprve jako sekretář, a v letech 1909 až 1920 už jako ředitel kanceláře Muzea Království Českého. Jako literát byl členem České akademie. Kvapil byl velkým znalcem polské literatury, zejména polské romantické poezie. Mezi jeho nejznámější díla bezesporu patří rozsáhlá antologie Polská moderní poesie, Zpěvy knížecí, sbírka Zaváté stopy či jeho překlady Kraszewského a Asnykových děl. Byl rovněž velmi oceňován i jako literární vědec.

Spolu s ním je v tomto hrobě pohřbena i jeho žena, spisovatelka, dramatička, malířka a překladatelka Božena Adalgésa Kvapilová, roz. Justová (31. 5. 1859 – 10. 8. 1925) a jejich dcera, malířka Božena Adalberta Kvapilová (15. 5. 1884 – 11. 2. 1938). Božena Kvapilová st. publikovala už roku 1879 pod dívčím jménem Justová překlady polských a ruských básníků v časopisech Lumír, Ruch a Květy. Byla autorkou literatury pro děti a mládež a několika dívčích románů. Její ilustrace k pohádkám byly velmi osobité.

Plaketa na náhrobku je dílem sochaře Václava Hynka Macha (1882–1958). V letech 1903 až 1905 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Suchardy a Kloučka, poté na Akademii v Praze u prof. J. V. Myslbeka. Většina jeho děl byla vytvořena a dodnes je instalována v Brně. K nepřesnostem na náhrobku došlo zřejmě vinou vysokého věku zadavatelky, sestry F. Kvapila.

Zdroje: