František Řehoř

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

František Řehoř (16. 12. 1857 – 6. 10. 1899) byl národopiscem, slavistou a novinářem. Vědec samouk se narodil do rodiny velkostatkáře ve Stěžerech u Hradce Králové. Od mládí trpěl zdravotními potížemi včetně nedoslýchavosti. Roku 1877 se rodina odstěhovala do východní Haliče na dnešní Ukrajinu, kde si ve Volkově u Lvova otec pronajal statek. Přestože Řehoř vystudoval jen hradeckou reálku, byl značně sečtělý a do Haliče přijel velmi dobře obeznámený s místní historií, geografií a kulturou. Archaický způsob života místních obyvatel ho velmi brzy upoutal natolik, že se začal věnovat studiu života a zvyků místních Rusínů a Židů. Svoje poznatky pečlivě zapisoval a následně je doplňoval studiem odborné literatury. Zvláštní pozornost věnoval ve své práci etniku karpatských Huculů, kteří se pak stali nejčastějším tématem jeho publikační činnosti. První články Řehoř zveřejnil už v roce 1880 v Listech Průmyslových. Celkem publikoval více než sto článků ve Světozoru, Lumíru, Vesně, Zlaté Praze a velké řadě dalších periodik. Od roku 1888 se stal spolupracovníkem Ottova slovníku naučného, kde vytvořil na 160 hesel. Byl nadšeným fotografem a pořídil rozsáhlou sbírku fotografií ze života Rusínů. Aktivně spolupracoval s manželi Náprstkovými, kterým pro muzeum pravidelně zasílal národopisné sbírkové předměty. Vlastnil také sbírku více jak 2 000 knih, které věnoval Museu Království českého. V roce 1890 se sice vrátil do Čech, ale do Haliče dál jezdil na studijní pobyty. Po roce 1895 ještě pomáhal při vzniku Českoslovanského národopisného muzea. Jeho život a dílo bohužel předčasně ukončila tuberkulóza.

Zdroje: