Adopčním nájemcem tohoto hrobu je od roku 2015
Český svaz vzpírání
Fridolín Hoyer a jeho syn Jiří byli průkopníci těžké atletiky u nás a aktivně se zapojili do protinacistického odboje.
Fridolín Hoyer (23. 12. 1868 – 11. 6. 1941) byl průkopník těžké atletiky, boxu a kulturistiky. Narodil se v Praze. Vyučil se kotlářem a mostařem v Rustonce a už od mládí byl aktivním členem karlínského Sokola. Silové sporty měly v té době v sokolském hnutí spíše pověst cirkusové zábavy, a tak se roku 1894 Hoyer se svými přáteli rozhodl založit Klub atletů Žizkov, který záhy přejmenovali na 1. těžkoatletický klub Žižkov. Hoyer byl také průkopníkem boxu. První oficiální zápas v Praze se v Praze konal roku 1910 právě mezi ním a Němcem Waldemarem Sandem. Roku 1908 otevřel na Karlově náměstí Školu tělesné kultury, první zařízení svého druhu u nás, která se roku 1915 přesunula do sklepních prostor hotelu Zlatá husa na Václavském náměstí. Navštěvovaly ji filmové hvězdy a také členové policejního sboru. Hoyer vyučoval kromě kondičního cvičení a těžkoatletických disciplin i takzvaný stínový box pro dámy. Hoyerovi byli velcí vlastenci a aktivně se zapojili se do protinacistického odboje. Po válce byla jeho škola znárodněna a přejmenována na TJ Zdraví. Pod různými názvy nakonec fungovala až do roku 1991.
Všestranně nadaný atlet, herec, zpěvák a textař Jiří Hoyer (18. 5. 1894 – 16. 10. 1974), syn Fridolína Hoyera, byl od mládí slabý a postižený křivicí. Jeho otci se ale vlastní léčbou a cvičením podařilo napravit mu páteř i křivé nohy a z Jiřího se dokonce roku 1912 stal mistr Evropy v boxu ve střední váze. Spolu s otcem v jejich tělocvičné škole od jejího založení v roce 1908 vyučoval box a vedl zde cvičení a to prakticky až do konce svého života. Jiří měl opravdu všestranné nadání. Už na reálce se věnoval poezii, amatérskému divadlu a zpěvu. Roku 1912 se stal členem Kabaretu Červená sedma, kde zpíval a jako jeden z prvních v Čechách i stepoval. Studoval operní zpěv v Berlíně, napsal na 150 písňových textů, je autorem učebnice Rohování. Po vzniku rozhlasu v roce 1924 poprvé v historii do studia telefonicky reportoval boxerské utkání na Letné. Počátkem 20. let začal spolupracovat s baletem Národního divadla a roku 1914 se objevil ve filmu s názvem Zamilovaná tchyně. Mezi jeho další role patří sapér Vodička v legendárním Švejkovi s Karlem Nollem v titulní roli, detektiv Nick Carter ve filmu Vlasty Buriana Tři vejce do skla či sportovní trenér ve filmu Rukavička. Po otcově smrti v roce 1941 Jiří převzal vedení tělocvičny, ale ještě jednou se vrátil na filmové plátno. Roku 1956 se objevil ve filmu Dědeček automobil v úloze francouzského hostinského.