Ignác Jan Hanuš

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Ignác Jan Hanuš (28. 11. 1812 – 19. 5. 1869) byl profesor filozofie a knihovník. Narodil se v Praze v rodině kožešníka. Na staroměstském gymnáziu u něj profesor Josef Jungmann vzbudil zájem o filozofii a tak roku 1833 vstoupil do premonstrátského řádu na Strahově. Ten však po roce opustil a dál se vzdělával na univerzitách v Praze a Vídni. Během studií se živil jako soukromý učitel. Roku 1835 získal místo asistenta prof. Lichtelfelse a o rok později promoval s herbartovskou prací O sebeovládání u prof. Exnera. Roku 1838 byl jmenován profesorem filozofie na Lvovské univerzitě, kde působil až do roku 1847. Téhož roku byl povolán na univerzitu do Olomouce. Tam se úspěšně začlenil do obrozeneckého života a zapojil se také do událostí revolučního roku 1848, byl předním členem Slovanské lípy. Rok poté byl konečně jmenován profesorem filozofie na Karlově univerzitě v Praze. Byl příznivcem hegelovských filozofických názorů a roku 1852 byl na základě denunciace z katedry sesazen. Další roky se mj. věnoval studiu slovanské archeologie a literární historie, podílel se na vydávání řady periodik. Roku 1860 byl jmenován ředitelem univerzitní knihovny – Klementina, která pod jeho vedením značně vzkvétala. Je autorem několika učebnic a řady filozofických pojednání a odborných prací. Svá díla publikoval v češtině i němčině.

Zdroje: