Jan Almer

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Ing. arch. Jan Almer (29. 11. 1882 – 23. 9 1960) byl architekt, ochránce pražských památek a publicista. Narodil se jako druhý ze čtyř synů obuvníka a posléze továrního dělníka Josefa Almera na Smíchově. I přes skromné poměry se mu podařilo vystudovat Českou techniku, kde byl žákem architekta Josefa Schulze. Pracoval v technické kanceláři na Smíchově a v roce 1922 přešel na úřad pražské obce. Následně od roku 1925 zastával funkci vedoucího zádušního oddělní stavebního úřadu hl. m. Prahy. V průběhu své kariéry se Jan Almer zaměřil na průzkum a ochranu architektonických památek v Praze. Výsledky své práce systematicky publikoval, především ve Věstníku Klubu Za starou Prahu. Byl aktivním členem klubu a opakovaně zastával pozici předsedy klubu od roku 1927 celkem jedenáctkrát. Během jeho prvního předsednictví se klub přestěhoval do Malostranské mostecké věže, kde sídlí dodnes.
Jan Almer také projevoval zájem o památky lidové architektury. Svou odbornou práci zdokumentoval v různých publikacích, jako například „Starý park na Santošce bude porušen novou silnicí“ (1911) nebo „Opravy průčelí budov a domů“ (1936).
Zemřel náhle v září roku 1960 při svém výletu na žižkovský Vítkov. Jeho práce a angažovanost v Klubu Za starou Prahu ho staví jako významnou postavu, která přispěla k ochraně a propagaci historického dědictví Prahy.

Zdroje: