Jan Luňák

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Prof. dr. Jan Luňák (též jako Ivan Luňák či Ivan Ivanovič Lun’jak) se narodil 12. 12. 1847 v Dolánkách, okres Jičín. Absolvoval dosud nerozdělenou pražskou univerzitu a dva roky vyučoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Poté studoval v Lipsku a dle příkladů jiných českých rodáků odešel do Ruska, aby tam v pedagogické praxi uplatňoval své odborné školení. Dalšího vzdělání nabyl v Jurjevě a Kazani a vyučoval v Petrohradě nejprve na gymnáziu, později jako docent na univerzitě. Roku 1890 byl jmenován mimořádným profesorem klasické filologie v Moskvě a 1892 řádným profesorem v Oděse. Za svou pedagogickou činnost tam byl odměněn řády sv. Stanislava, Anny a Vladimíra. Před vypuknutím první světové války odešel již jako penzista do Grazu. Do Ruska, kde zůstala jeho rodina, se vrátit již nemohl a v listopadu 1920 přijal místo na nově zřízené slovinské univerzitě v Lublani. Když mu bylo více než osmdesát let, vrátil se do Čech. Jeho knihovna se stala součástí klasického semináře Karlovy univerzity. Téměř až do konce svého života si zachoval nehynoucí zájem o vědu a bodrý lidový humor. Jeho nejvýznamnějšími pracemi byla magisterská studie Observationes rhetoricae in Demosthenem – Zkoumání Démosthenova řečnického stylu (1877) a doktorská disertace Quaestiones Sapphicae – Otázky týkající se básnířky Sapfó (1887), následované množstvím článků v tuzemských i zahraničních časopisech. Ty se týkaly zejména rozboru stylu různých antických autorů, otázek pedagogické a didaktické praxe a textové kritiky. Ve stáří se věnoval také lingvistice slovanských jazyků a vydal statě O slovanském původu jména „Rýbecoul“ (1928) a O původu jména „Žižka“ (1929). Prof. Luňák zemřel 21. 7. 1935 v Praze a je pohřben v pravoslavném oddělení Olšanských hřbitovů.

Zdroje: