Jan Weinert

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Jan Weinert (18. 12. 1914 – 17. 11. 1939) byl středoškolský pedagog a předseda Svazu českého studentstva v Čechách, popravený 17. listopadu 1939 nacisty. Narodil se v pražském Karlíně. Vystudoval bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1937 vyučoval na pražských středních školách. Už od mládí byl členem studentských a také politických organizací. V letech 1936 a 1937 byl členem Mladé generace Národního sjednocení, působil také v Mladé národní jednotě a Mladém národním souručenství. Od roku 1936 byl jednatelem Svazu československého studentstva v Praze a poté jeho předsedou. V září 1939 se stal předsedou Svazu českého studentstva v Čechách. 26. října toho roku přednesl projev k výročí vzniku Československa 28. října 1918, kde mimo jiné prohlásil německou okupaci a Protektorát Čechy a Morava za dočasnou záležitost. 15. listopadu pak osobně intervenoval na policejním ředitelství ve prospěch studentů, zadržených po pohřbu Jana Opletala. Následujícího dne byl během schůze svazu zatčen gestapem a o den později byl bez soudu popraven v Ruzyňských kasárnách. Jeho tělo nebylo rodině nikdy vydáno. 20. října 1945 mu byl posmrtně udělen Československý válečný kříž 1939–1945.

Zatímco pro Jana Weinerta je hrobové místo jen kenotafem, jeho dědeček je zde skutečně pohřbený. Rudolf Weinert st. (10. 3. 1878 – 18. 6. 1937) byl ochotnický herec, režisér a divadelní organizátor. Roku 1897 založil Čtenářskou ochotnickou jednotu Klicpera v Karlíně. Hostoval také v řadě dalších ochotnických spolků, později byl několik let tajemníkem Ústřední matice divadelního ochotnictva Českého (ÚMDOČ) a v letech 1919 až 1935 byl předsedou jeho Pražského okrsku.

Zdroje: