Jaroslav Hněvkovský

10.4.1884, Žebrák – 9.6.1956, Praha

cestovatel, malíř

Hřbitov Vinohrady, odd. 21, hrob 265
Hrob byl zařazen do projektu XXIV-5/2023

Pro tento hrob hledáme adopčního nájemce. Máte zájem?
Adopční nájem tohoto hrobu na dobu 10 let je 9.570 Kč.
Pro rychlý kontakt použijte formulář, ozveme se co nejdříve

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Jaroslav Hněvkovský (10. 4. 1884 – 9. 6. 1956) byl malíř a cestovatel známý jako „malíř Indie“. Absolvoval studium na Českém vysokém učení technickém v Praze a později pracoval jako zeměměřič v Hercegovině. Jeho zájem o malířství ho přivedl v roce 1907 do Říma, kde začal studovat na Akademii umění (Instituto di Belle Arti di Roma). Na studiích se seznámil s Otakarem Nejedlým, již tehdy známým českým malířem, a vzniklo mezi nimi celoživotní přátelství. Společně se rozhodli vydat na cestu do Cejlonu a Indie. Inspiraci k tomuto rozhodnutí našli u Paula Gauguina, který svá nejlepší díla namaloval daleko od civilizace na Tahiti. Bez příprav, peněz a znalosti angličtiny se po třech týdnech od rozhodnutí ocitli na Sicílii, odkud plánovali vyplout do Cejlonu. Plánovanou cestu však museli několikrát odložit. Nakonec vypluli v září 1909 z Terstu směrem k cejlonskému Colombu, země je okouzlila a malovali zde zejména krajiny. Kvůli nedostatku prostředků později odjeli do jižní Indie s nadějí, že je zaměstná bohatý mahárádža. Nakonec pobývali v Kérale u domorodců, nejprve v rybářských vesnicích a později v horách v džungli, kde se živili lovem. Otakar Nejedlý onemocněl malárií a v roce 1911 se vrátil do Prahy. Hněvkovský se do Čech vrátil až v roce 1913. Obrazy Hněvkovského odrážející jeho zážitky z Indie se staly základem pro londýnskou výstavu uspořádanou v roce 1921 nazvanou „Obrazy z džungle“. Výstava měla velký ohlas a silně zapůsobila i na básníka Rabíndranátha Thákura, který Hněvkovského pozval, aby učil malbu na jeho škole v Šantinikétanu. V roce 1922 se Hněvkovský podruhé vydal do Indie s úmyslem zůstat tam natrvalo, ale nakonec se po pěti letech vrátil zpět do vlasti. V Praze se zapojil do uměleckého života, stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes, uspořádal výstavu obrazů v Alšově síni Umělecké besedy (1927) a téhož roku vydal knihu „Malířovy listy z Indie“. Během druhé světové války a po ní žil střídavě v Hořovicích a v Praze, téměř zapomenut. Od roku 1949 trpěl vážnou nemocí, která mu znemožnila další tvorbu. Jeho obrazy zachycují především krásu a exotičnost Indie a Cejlonu a portréty místních obyvatel.

Fotogalerie: