Jindřich Záhoř

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Jindřich Záhoř (6. 11. 1845 – 21. 9. 1927) byl lékař, pražský městský hygienik a politik. Narodil se ve Volyni. Vystudoval Karlo Ferdinandovu univerzitu a roku 1871 získal titul doktora medicíny. Roku 1878 začal pracovat jako městský okresní lékař v Praze. Od roku 1884 nastoupil na místo městského fysika (hygienika). V roce 1888 byl jmenován vrchním městským fysikem pražským. Za dobu svého působení v této funkci pomohl v Praze prosadit výstavbu kanalizace, asanaci Josefova, zbudování ústředních jatek a také zřízení krematoria. Po celou dobu také působil jako sekundář na oddělení pro nemoci vnitřní v pražské Všeobecné nemocnici. Věnoval se i publicistice, přispíval do Časopisu českých lékařů, byl redaktorem Zdravotních zpráv města Prahy, spoluautorem publikace Názvosloví lékařské. Roku 1895 byl zvolen do Českého zemského sněmu za mladočechy. Byl také činný v řadě spolků, spoluzakládal Spolek pro hry mládeže české, jako propagátor žehu byl členem Společnosti pro spalování mrtvol.

Jeho syn Zdeněk Záhoř (10. 7. 1881 – 16. 8. 1931) byl literární historik, spisovatel a dramatik. Působil jako středoškolský profesor. Je autorem humoristických póz a frašek, kritických a literárně historických prací a esejí a také publikací o sexuální výchově a výchově k mateřství a otcovství. Zpracoval také výbor z korespondence Boženy Němcové, jeho manželkou byla její vnučka Marie Záhořová Němcová (1885–1930).

Zdroje: