Josef Bican

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Josef „Pepi“ Bican se narodil 25. září 1913 ve Vídni do české rodiny. Jeho otec František byl fotbalistou a reprezentantem Vídně, a tak nebylo překvapením, že Pepi se vydal stejnou cestou. Už jako mladý hrával za vídeňské kluby a jeho mimořádný talent se rychle projevil. V roce 1931 debutoval v rakouské lize za Rapid Vídeň, kde hned při prvním zápase nasázel čtyři góly Austrii Vídeň. O tři roky později se stal nejlepším střelcem rakouské ligy a v roce 1935 přestoupil do Admiry Vídeň.
Mezitím reprezentoval Rakousko v národním týmu zvaném „Wunderteam“. V letech 1933 až 1936 odehrál za Rakousko 19 zápasů a vstřelil 14 gólů. Zúčastnil se i Mistrovství světa 1934 v Itálii, kde pomohl Rakousku k čtvrtému místu.
V roce 1937 zamířil do Československa a stal se hráčem Slavie Praha, kde strávil většinu své kariéry. Po Mistrovství světa 1938 získal československé občanství a začal reprezentovat Československo. Hned ve svém prvním utkání ve Stockholmu proti Švédsku vstřelil tři branky. Za československou reprezentaci odehrál celkem 14 zápasů a vstřelil 12 gólů.
Rok 1938 přinesl Slavii velký úspěch, když vyhrála Středoevropský pohár, tehdejší nejprestižnější klubovou soutěž v Evropě, a Bican se stal jejím nejlepším střelcem. Během druhé světové války mezinárodní soutěže neprobíhaly, ale Bican si i tak udržoval výbornou formu. V roce 1939 krátce reprezentoval protektorát Čechy a Morava, kde ve dvou zápasech nasázel šest gólů.
V roce 1942 mu nacisté nabídli německé občanství a možnost reprezentovat Třetí říši. Bican však odmítl s tím, že se sice narodil ve Vídni, ale cítí se být Čechem a že by se jeho otec „obracel v hrobě“, kdyby přijal jinou identitu. Ačkoli se bál následků, nakonec mu nic nehrozilo. Připisoval to férovosti Rudolfa Grammlicha, bývalého soupeře a nynějšího emisara říšského sportu.
Po válce o něj měly zájem velké evropské kluby, mimo jiné Juventus Turín, který údajně nabízel šest milionů korun jen za podpis smlouvy. Bican ale zůstal věrný Slavii. Až později ve své kariéře odešel do Vítkovic a Hradce Králové, odkud se po čtyřicítce ještě krátce vrátil zpět do Slavie.
Po ukončení hráčské kariéry ve 46 letech se stal trenérem. Vedl týmy jako Slavia Praha, Liberec, Brno a Kladno. V 60. a 70. letech trénoval také belgický klub Tongeren. V Brně působil jako hrající trenér i ve třetí lize a dokonce ještě skóroval.
Josef Bican byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1939 s Květou Trlovou, která však o dva roky později zemřela. V roce 1943 se oženil podruhé s Jarmilou Lokajovou. Po únoru 1948 se jeho život dramaticky změnil – komunisté ho vnímali jako představitele „buržoazního“ klubu a třídního nepřítele. Musel odejít ze Slavie a pracoval jako pomocný dělník v hutích na Kladně. Existují fotografie, kde je zachycen s lopatou v ruce.
Po většinu života bydlel v pražských Holešovicích. Ve volném čase hrával tenis, nohejbal, věnoval se rybaření a staral se o opuštěné kočky v Tróji. Byl mimořádně rychlý – stovku běhal za 10,8 vteřiny, což by mu i dnes zajistilo místo ve finále českého šampionátu. Mezi jeho obdivovatele patřili i Jiří Trnka a Jan Werich, kteří mu občas jezdili pod okna jeho bytu z nočních vináren.
Josef Bican zemřel 12. prosince 2001 v Praze. Přesně o deset let později, 12. prosince 2011, zemřela i jeho manželka Jarmila. V rodinné restauraci Sparta v Michli vznikl na jeho počest malý vzpomínkový salónek. V roce 2013, při příležitosti stého výročí narození, byl Bican uveden do Síně slávy českého fotbalu.

Zdroje: