Josef Havlíček

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Josef Havlíček (5. 5. 1899 – 30. 12. 1961) byl architekt – funkcionalista, výrazná osobnost Devětsilu. Narodil se v Praze. Roku 1924 ukončil studia architektury na ČVUT. Do roku 1926 pokračoval ve studiích na AVU v atelieru prof. J. Gočára a až roku 1928 zde pak dále pracoval. Začal spolupracovat s arch. K. Honzíkem a jejich spolupráce vydržela až do roku 1936. Poté se osamostatnil a spolupracoval např. s K. Neumannem. Byl členem umělecké skupiny Devětsil, Levé fronty, SVU Mánes a SIA. Publikoval řadu prací z oboru, byl předsedou redakční rady časopisu Architekt. Od roku 1929 byl členem CIAM a v letech 1945-1947 i její Světové rady. Od roku 1948 se stal prvním ředitelem Stavoprojektu. Jeho dílo bylo ovlivněno Le Corbusierem. Byl především konstruktivistou. Mezi jeho nejvýznamnější realizace patří budova Všeobecného penzijního ústavu na pražském Žižkově, dokončená roku 1934. Spoluautorem je arch. Karel Honzík. Mezi další realizace, na nichž se podílel samostatně nebo jako spoluautor patří dům Chicago na Národní třídě, družstevní domy na ul. 5. května, domy Molochov na ul. M. Horákové, ozdravovna Máj v Poděbradech, obytná čtvrť Labská kotlina v Hradci Králové či sídliště s věžovými domy v Kladně. Za jeho zásluhy o architekturu mu byl v roce 1956 udělen titul zasloužilý umělec a roku 2002 in memoriam Pocta České komory architektů.

V tomto hrobu je pohřbena také jeho žena, sochařka Marta Jirásková Havlíčková (7. 3. 1898 – 6. 3. 1981). Narodila se v Praze. Spolu s Mary Duras byly roku 1921 přijaty jako první ženy v historii pražské Akademie ke studiu sochařství, a to do ateliéru prof. J. Štursy. Po studiích od roku 1923 pobývala několikrát v Paříži. Vystavovala u nás i ve světě a za svoji tvorbu obdržela řadu ocenění, mj. Grand Prix na Světové výstavě v Paříži roku 1937. V roce 1968 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně.

Zdroje: