Josef Antonín Jíra

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Josef Antonín Jíra (19. 7. 1868 – 22. 1. 1930) byl významný průkopník archeologie v Čechách, zejména pak období mladší a pozdní doby kamenné. Narodil se v Heřmanově Huti u Stříbra, mládí prožil v Litomyšli. V letech 1887-1896 studoval v Praze na lékařské fakultě a v letech 1899-1905 na filozofické fakultě. Roku 1895 se podílel na přípravě archeologické části Národopisné výstavy v Praze, v letech 1897-1900 byl asistentem v Národopisném muzeu. Od roku 1889 byl členem Společnosti přátel starožitností českých v Praze a od roku 1897 byl zvolen správcem jejích sbírek. V letech 1897-1898 podnikl s jejím přispěním několik terénních výzkumů. Od roku 1901 pracoval téměř dvacet let v účtárně Zemského finančního ředitelství, což mu zajistilo existenční zázemí. Profesionálním archeologem s titulem Státní konzervátor pro Čechy nově vzniklého Státního archeologického ústavu se Jíra stal až v roce 1920 a zůstal jím až do roku 1929, kdy byl nucen kvůli svému zdravotnímu stavu požádat o penzionování. Už od roku 1892 začal Jíra systematicky budovat soukromou archeologickou sbírku, jejímž základem byly především vykopávky z pražského vltavského levobřeží a blízkého okolí a také odkupy nálezů od dělníků z cihelen či starožitníků. Sbírku nejdříve instaloval v soukromém bytovém muzeu, které získalo na proslulosti poté, co se Jíra v roce 1902 přestěhoval do usedlosti Majorka. V roce 1912 pak přesídlil do prvního patra zámečku Hanspaulka na Praze 6, která se tak stala na dlouhá léta centrem pražské archeologie. Později, jako zaměstnanec Státního archeologického ústavu nesměl Jíra vlastnit soukromou archeologickou sbírku. Prodal ji tedy Obci dejvické, která ji vzápětí převedla na Společnost pro zachování a rozmnožení archeologických sbírek J. A. Jíry s tím, že bude jejím doživotním správcem. Tato sbírka se stala v roce 1941 součástí sbírek dnešního Muzea hl. města Prahy a dodnes je její nejcennější součástí. O svých výzkumech a poznatcích Jíra publikoval řadu odborných prací, statí a článků, které jsou dodnes vysoce ceněné u nás i v zahraničí.

Zdroje: