Josef Proksch

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Josef Proksch (4. 8. 1794, Liberec – 20. 12. 1864, Praha) patří k nejvýraznějším, byť dnes poněkud opomíjeným, osobnostem českého hudebního života 19. století. Ve své době byl uznávaným klavíristou, klarinetistou, varhaníkem, hudebním teoretikem, skladatelem a především pedagogem. Do hudebních dějin vstoupil především jako učitel Bedřicha Smetany. Pocházel z chudé rodiny libereckého tkalce, ale vyrůstal v prostředí, kde hudba byla přirozenou součástí života. Již od dětství jej sužovaly vážné oční potíže, které ve třinácti letech vyústily v úplnou slepotu. Jako nevidomý byl vychováván v Klarově ústavu pro nevidomé, kde se mu dostalo dobrého hudebního vzdělání, kde pod vedením Leopolda Koželuha získal pevné základy hudebního vzdělání. Po návratu do Liberce v roce 1816 se nejprve věnoval koncertní činnosti, v níž vynikl nejen jako klavírista, ale také klarinetista. Záhy však koncertní dráhu opustil a začal se orientovat na pedagogiku. V roce 1825 se seznámil v Berlíně s výukovou metodou Johanna Bernharda Logiera, která kladla důraz na spojení klavírní hry s hudební teorií a hromadnou výukou. V Liberci poté otevřel vlastní hudební ústav, založený na této metodě. Roku 1830 se po sňatku s Annou Bergmannovou přestěhoval do Prahy a založil zde nový Hudebně vzdělávací ústav (Musikbildungsanstalt), který si rychle získal renomé mezi pražskou veřejností i evropskými hudebními kruhy. Prokschova škola záměrně opustila Logierův chiroplast a hromadné vyučování a místo toho rozvíjela komplexní systém výuky klavíru spojený se základy hudební teorie, harmonie a hudební estetiky. Dbala na přesnost, důslednost, disciplínu a individuální přístup. Prokschovým pedagogickým vrcholem se stala jeho šestidílná klavírní škola, která byla koncipována jako kompletní systém, vedoucí žáka od prvních kroků až po nejvyšší uměleckou úroveň. Škola byla ve své době hojně užívána i v zahraničí. Pro její šestý díl přispěl Bedřich Smetana svou koncertní etudou „Na břehu mořském“. Josef Proksch si kladl za cíl vychovávat nejen výborné klavíristy, ale i budoucí pedagogy. Jeho škola v tomto ohledu položila základy české klavírní pedagogiky. Mezi jeho žáky patřili kromě Smetany také Jakub Virgil Holfeld, Josef Richard Rozkošný či jeho vlastní dcera Marie Prokschová, která po jeho smrti převzala vedení ústavu. Proksch byl obdivovatelem současného hudebního dění a jeho ústav byl místem, kde se pěstovala ansámblová hra a prezentovaly se i novoromantické tendence tehdejší doby. Navštívili jej velikáni jako Ferenc Liszt, Klára Schumannová, Hans von Bülow a další. Ansámblová hra na více klavírů, včetně přepisů orchestrálních skladeb, byla jedním z výrazných prvků Prokschovy výuky. Přestože jeho přínos české hudbě a pedagogice byl značný, jeho jméno bylo později poněkud upozaděno, snad i kvůli jeho rezervovanému postoji k tehdejšímu českému vlasteneckému hnutí.
Josef Proksch zemřel náhle na mrtvici při práci v Praze v roce 1864. Zůstává osobností, která kladla pevné základy systematické hudební výuky v Čechách a která ovlivnila několik generací hudebníků, včetně samotného Bedřicha Smetany.

Zdroje: