Josefina Humpalová Zemanová

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Josefína Humpalová Zemanová byla spisovatelka, redaktorka a jedna z představitelek ženského hnutí konce 19. a začátku 20. století. Narodila se v Sušici, ale už záhy odjela rodina Humpalových do USA. Dětství strávila v Chicagu. V jedenácti letech se na dva roky vrátila do jihočeského Písku, odkud se po smrti matky vrátil otec s dětmi zpět do Spojených států. V šestnácti letech osiřela a kromě péče o své mladší sourozence vystudovala filosofii, literaturu, historii a psychologii na univerzitě v Clevelandu. Zde se setkala s mladým českým emigrantem, novinářem Robertem Zemanem, který se stal jejím manželem. Když jejich roční syn Benjamin zemřel, manželství se rozpadlo. Pokračovala ve studiu a začala psát, přispívat do krajanských plátků.

Začala se věnovat podpoře českoamerických žen a ženského dělnického hnutí, prosazovala rovnost mezd. Pořádala přednášky a publikovala články pod pseudonymem M. A. Kalinová. Získala si brzy velké renomé a byla zvolena jednou ze tří čestných předsedkyň Mezinárodní rady žen. Roku 1894 začala v Chicagu vydávat americkou verzi časopisu Ženské listy a brzy se stala i majitelkou tiskárny. Nadále se věnovala nejen psaní, ale i výuce českých dětí a sociální práci. Zastávala místo školní úřednice v Chicagu, studovala sociologii, byla členkou Českého výboru pro chudé, předsedkyní Jednoty českých dam a členkou řady dalších nejen krajanských klubů a spolků. Často v nich zastávala významné funkce. Její články byly publikovány v řadě významných periodik.

Roku 1901 podnikla cestu po Evropě. Při té příležitosti přednášela i v Čechách a na Moravě, v Praze vydala knihu Amerika v pravém světle a překlad knihy H. Kellerové Povídka mého života. Nakrátko se vrátila do Spojených států, ale roku 1904 přijala v Praze místo sekretářky Ženského klubu českého. Koncem roku začala redigovat časopis Šťastný domov, ale na jaře 1905 vážně onemocněla a poslední měsíce života se této práce musela vzdát.

Její monumentální náhrobek – socha v nadživotní velikosti z hořického pískovce – je dílem jednoho z nejvýznamnějších sochařů té doby, Stanislava Suchardy (1866–1916). Jeho nejvýznamnějším dílem v Praze je pomník Františka Palackého, k jeho dílům patří například plastická výzdoba Obecního domu, Wilsonova nádraží, nebo například nové budovy Magistrátu na Mariánském náměstí. Dále pak reliéfy Vltava, Ukolébavka, Praha či Vrba. Je rovněž autorem několika dalších pomníků na Olšanských hřbitovech, mimo jiné hrobů malířky Marie Dostalové a herce Vojty Slukova.