Josefina Humpalová Zemanová

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Josefína Humpalová Zemanová 9. 1. 1870 – 23. 4. 1906
spisovatelka a redaktorka
Olšanské hřbitovy 1ob, odd. 1, hrob 45
adopční nájemkyně paní Ivana Grospietschová (od r. 2019)

Josefína Humpalová Zemanová (9. 1. 1870 – 23. 4. 1906) byla spisovatelka, redaktorka a jedna
z čelných představitelek ženského hnutí konce 19. a začátku 20. století. Narodila se v Sušici,
ale už ve dvou letech odjela se svým otcem do USA. Dětství strávila v Chicagu, v 11 letech
se na dva roky vrátila do jihočeského Písku, odkud po smrti matky rodina opět stěhovala zpátky
do Spojených států. V 16 letech osiřela a záhy se rozpadlo i její manželství s českým přistěhovalcem.
Přesto nejen pečovala o své mladší sourozence, ale také vystudovala filosofii, literaturu, historii
a psychologii na univerzitě v Clevelandu. Začala se věnovat podpoře českoamerických žen
a ženského dělnického hnutí, prosazovala rovnost mezd. Pořádala přednášky a publikovala články
pod pseudonymem M. A. Kalinová. Získala si brzy velké renomé a byla zvolena jednou ze tří čestných
předsedkyň Mezinárodní rady žen. Roku 1894 začala v Chicagu vydávat krajanský časopis Ženské listy
a brzy se stala i jeho majitelkou. Věnovala se nadále nejen psaní, ale i výuce českých dětí a sociální
práci, zastávala místo školní úřednice v Chicagu, studovala sociologii, byla členkou Českého výboru
pro chudé, předsedkyní Jednoty českých dam a členkou řady dalších nejen krajanských klubů a spolků.
Často v nich zastávala významné funkce. Její články byly publikovány ve velké řadě významných
periodik. Roku 1901 podnikla cestu po Evropě. Při té příležitosti přednášela i v Čechách a na Moravě,
v Praze vydala knihu Amerika v pravém světle a překlad knihy H. Kellerové Povídka mého života.
Nakrátko se vrátila do Spojených států, ale roku 1904 přijala v Praze místo sekretářky Ženského klubu
českého. Koncem roku začala redigovat časopis Šťastný domov, ale na jaře 1905 vážně onemocněla
a poslední měsíce života se této práce musela vzdát.

Její monumentální náhrobek – socha v nadživotní velikosti z hořického pískovce je dílem sochaře
Stanislava Suchardy (1866-1916). Mezi jeho nejvýznamnější díla v Praze patří například sochařská
výzdoba centrální části pomníku F. Palackého, plastická výzdoba Obecního domu, nebo výzdoba
levého křídla Wilsonova nádraží a dále pak plastiky Vltava, Ukolébavka, Praha či Vrba. Je rovněž
autorem několika dalších pomníků na Olšanských hřbitovech, mimo jiné hrobů malířky Marie
Dostalové a herce Vojty Slukova.

foto hrobu: archiv SPH
volně podle: http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:J3e6vTYxaBAJ
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/dtdownload/8800021970/%3Flang%3Dcs+&cd=2&hl=cs&ct=clnk&gl=cz

Zdroje: