Jurij Wicaz

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Jurij Wicaz 19. 10. 1899 – 22. 1. 1974
lužickosrbský novinář a překladatel
Olšanské hřbitovy 2ob, 20, 63uh
adopční nájemce Společnost přátel Lužice (od r. 2015)

Jurij Wicaz (19. 10. 1899 – 22. 1. 1974) byl lužickosrbský novinář, překladatel a světoběžník, jedna
z významných osobností na poli kulturních styků obou národů. Narodil se ve Špitlu u Kamence
v dnešním německém Sasku. Roku 1913 odjel na studia do Prahy, kde s několika přestávkami strávil
celý svůj další život. Roku 1923 se stal zahraničním zpravodajem Československé tiskové kanceláře
a následně jako její dopisovatel procestoval celou řadu zemí. Před válkou působil v Bělehradě, Sofii,
Rumunsku i Polsku. 2. světovou válku prožil v Jeruzalémě jako redaktor časopisu Naše osvobození.
Korespondoval s londýnskou exilovou vládou, byl zpravodajem exilové ČTK a agentury TASS. Po roce
1945 pak působil i v Londýně, Paříži a New Yorku. Po válce Wicaz konečně mohl navštívit Lužici,
kde začal publikovat v různých periodicích a vydal tam i své memoáry. Kromě novinářské činnosti
se Wicaz věnoval i překladům do lužické srbštiny – přeložil řadu děl T. G. Masaryka, Nerudovy
Povídky malostranské, Filozofskou historii A. Jiráska, Lužici od J. Páty, Gogolova díla a řadu dalších.
Je také autorem memoárů Z Kamjenskim nosom a Što dožiwi serbii nowinar we swěće. Krátce před
smrtí ještě jako stoupenec Pražského jara 1968 chystal publikaci o postojích tehdejších
lužickosrbských kulturních představitelů k událostem roku 1968 v Československu, ale jeho náhlá
smrt práci na této publikaci přerušila.

foto hrobu: archiv SPH
volně podle podkladů Společnosti přátel Lužice

Zdroje: