Karel Štapfer

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Karel Štapfer (14. 5. 1863 – 30. 11. 1930) byl malíř, ilustrátor a scénograf. Narodil se v Praze na Malé Straně v rodině knihaře. Po studiu na Akademii výtvarných umění v Praze (1881–1883) v malířském ateliéru Antonína Lhoty, podnikl studijní cestu do Paříže a do Mnichova. Po návratu ze studijních cest se věnoval ilustracím. V letech 1890–1900 byl výtvarným redaktorem časopisu Zlatá Praha. Uplatňoval se jako figurální malíř, krajinář a ilustrátor knih (ilustroval např. Babičku B. Němcové). Jeho názor na jevištní obraz a prostor významně ovlivnila spolupráce na tzv. dioramatech, například Boj se Švédy na Karlově mostě pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891. Pro Národopisnou výstavu konanou v roce 1895 navrhl aranžmá, interiéry i figuríny a Maroldovo panoráma Bitvy u Lipan doplnil v roce 1897 okružní částí plastického terénu. Věnoval se také loutkovému divadlu; provozoval stínoherní loutkové divadlo a spolupracoval jako výtvarník s pražskou Uměleckou loutkovou scénou, která vznikla v roce 1917. Již jako známý ilustrátor a vedoucí scénického provozu v Národním divadle, vytvořil v roce 1920 pro IV. sérii Dekorací českých výtvarných umělců vydávanou loutkářskou firmou Antonína Münzberga 12 archů dekorací. Do Národního divadla byl angažován počátkem roku 1900 na sklonku éry ředitele F. A. Šuberta jako aranžér, návrhář kostýmů a rekvizit. Po nástupu Společnosti ND a ředitele G. Schmoranze v polovině roku 1900 byl jmenován šéfem výpravy. Tuto funkci zastával až do svého odchodu na odpočinek v roce 1923. Ve spolupráci s firmou Antonína Münzbergera pokračoval na tvorbě dekorací pro loutkové divadlo. V roce 1923 vytvořil litografie Rodinného Štapferova divadla střední velikosti pro loutky 25 cm vysoké, které se stalo velmi populárním, a to díky svému ryze českému charakteru, ale i předností iluze, kdy bylo zamezeno průhledu do zákulisí. V roce 1925 vyšly Velké Štapferovy dekorace, určené pro loutky 35 cm vysoké. Díky tomu vzniklo efektní historizující divadlo, které mohlo být používáno i pro spolkovou divadelní činnost. Poslední Štapferovou prací pro Antonína Münzberga byly v roce 1928 nejmenší dekorace pro loutky 18 cm vysoké s pohádkově laděným proscéniem.

Zdroje: