Karel Weinfurter

27. 5. 1867, Jičín – 14. 3. 1942, Praha

Kategorie → filozofie, literatura

Hřbitov Vinohrady, odd. B, hrob 56 ukaž na mapy.com
Hrob byl zařazen do projektu XXVIII-5/2026

Momentálně jednáme se zájemcem o adopci tohoto hrobu

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Karel Weinfurter (27. 5. 1867 – 14. 3. 1942) byl překladatel, spisovatel a mystik. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická (1. vyd. 1923). Vedl spolek praktické mystiky Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia.

Narodil se v rodině c. a k. vojáka a od roku 1880 žil s rodiči v Praze. Během studií na reálce v Ječné ulici propadl spiritismu a pokusům o vyvolávání duchů, což poškodilo jeho studia a vedlo k dočasné hospitalizaci v psychiatrickém ústavu. Roku 1890 založil spolu s Gustavem Meyrinkem a baronem Leonhardim teosofickou lóži U modré hvězdy, kde společně studovali teosofii, zednářství, rosikrucianismus a indickou filozofii. Pod vedením vídeňského teosofa Friedricha Ecksteina se dostali k učení Mailändera, navazujícímu na křesťanského mystika Jakuba Böhmeho. Weinfurter s Meyrinkem patřili k prvním osobnostem, které v Čechách koncem 19. století začaly prakticky cvičit jógu.

Zpočátku pracoval jako poštovní úředník, asistent prodavače obrazů, tajemník Jaroslava Vrchlického i úředník na české univerzitě. Později působil jako redaktor u nakladatele J. R. Vilímka. Překladatelství z angličtiny a němčiny se stalo jeho hlavním zdrojem obživy po většinu života. Celkově přeložil na tři stovky knih – vedle beletrie zpřístupnil českému publiku zásadní duchovní díla, například spisy Ramana Mahárišiho, Paula Bruntona, Mistra Eckharta či svůj výklad Bhagavadgíty.

Mimo duchovní obory se věnoval také entomologii a napsal vysokoškolskou učebnici mikroskopické techniky. Zásadní zlom v jeho životě přineslo vydání knihy Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická (1923), jež v Československu vyvolala nečekanou vlnu zájmu o mystické cvičení. Od roku 1924 začal vydávat revui Psyche a stanul v čele spolku Psyché, jehož členové povinně cvičili podle návodů v Ohnivém keři. Samostatně napsal téměř stovku knižních titulů, mezi nimiž vyniká jedenáctidílný cyklus Bible ve světle mystiky a autobiografické Paměti okultisty. Ve své nauce prosazoval syntézu západní křesťanské mystiky a indické védánty, přičemž mystiku chápal jako tichou koncentraci na božskou podstatu člověka a cíl splynutí s Bohem. Jeho dílo zásadně ovlivnilo další generace českých mystiků, včetně Františka Drtikola, Květoslava Minaříka či manželů Tomášových.

Za heydrichiády byl zatčen gestapem a na následky věznění ve studené cele 14. března 1942 zemřel.