Larisa Bučkovskaja

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Larisa Ivanovna Bučkovskaja se narodila dne 26. června 1905 (zřejmě se jedná o datum narození podle starého ruského kalendáře) v Kišiněvu (tehdy Besarabská gubernie Ruské říše, dnes hlavní město Moldavska). Do Československa přijela v roce 1923 spolu se svou mladší sestrou Tamarou a v Praze se stala posluchačkou Vysoké školy obchodní, předchůdkyní dnešní Vysoké školy ekonomické (VŠE). Zařadila se tak do početné skupiny několika tisíc ruských studentů, kterým československá vláda umožnila získat vysokoškolské vzdělání v rámci Ruské pomocné akce, vyhlášené na pomoc ruským uprchlíkům. Studium bohužel dokončit nestihla.
Osudovým večerem dne 12. listopadu 1926 se Larisa Bučkovskaja přestupovala na tramvaj vedle hotelu Gráf na náměstí Petra Osvoboditele v centru Prahy (dnešní náměstí I. P. Pavlova). Mezi půl šestou a šestou hodinou večer byla sražena osobním automobilem. Mladá studentka utrpěla těžké zranění a v bezvědomí byla převezena do všeobecné nemocnice na Karlově náměstí. Kolem 1 hodiny noční dne 13. listopadu 1926 však bohužel skonala ve věku pouhých 21 let.
Larisa Bučkovskaja byla obětí tragické dopravní nehody, ke kterým bohužel občas dochází na ulicích velkých měst. Navíc nehodu zřejmě z neopatrnosti zavinila právě zemřelá. Vývoj událostí v následujících dnech ale tuto běžnou dopravní nehodu v centru Prahy proměnil ve velmi důležitou epizodu boje za transparentnost a odpovědnost státních orgánů a za posílení veřejné kontroly nad státní správou. Ze smrti mladé ruské studentky se stal významný milník na cestě k budování vyspělého demokratického politického systému v meziválečném Československu. Tato tragická dopravní nehoda rovněž zásadním způsobem ovlivnila vývoj ruské exilové literatury.
Dopravní nehodu od začátku provázely podivuhodné okolnosti. Policie bezprostředně po nehodě znala totožnost zraněné ruské studentky z její studentské legitimace nalezené v kabelce. Přesto nehodu neoznámila příbuzným oběti. Neudělala to ani v okamžiku, kdy se Larisa Bučkovskaja v nemocnici na krátkou dobu probrala z bezvědomí a požádala, aby zavolali její sestru. Tamara Bučkovskaja tak přišla o možnost s umírající sestrou se rozloučit. Ani po smrti Larisy Bučkovské neoznámila policie tuto skutečnost příbuzným. Tamara Bučkovskaja se o smrti své sestry dozvěděla od pohřebního agenta, který následující den ráno zaklepal na dveře s nabídkou obstarat pohřeb.
Policie rovněž nevydala o smrtelné dopravní nehodě v centru Prahy tiskovou zprávu, což v té době bylo standardním postupem. Nemocnice na začátku popírala, že se Larisa Bučkovskaja stala obětí dopravní nehody, a tvrdila příbuzným, že mladá studentka zemřela na jakousi zdravotní komplikaci. Policie na začátku rovněž dopravní nehodu popírala a příbuzným odmítala sdělit okolnosti tragédie a ukázat vyšetřovací protokol. Teprve po zapojení do jednaní zástupců rumunského velvyslanectví, protože Larisa Bučkovskaja byla občankou Rumunska, kterému v té době patřila bývalá Besarabská gubernie Ruské říše, policie sdělila jméno řidiče a slíbila zaslat vyšetřovací protokol.
Skutečné okolnosti tragické dopravní nehody v centru Prahy vyšly najevo jen díky neuvěřitelné souhře náhod. Nejdůležitější v odhalení pravdy se stala skutečnost, že Larisa Bučkovskaja byla snoubenkou známého ruského spisovatele a literárního kritika Marka Slonima. Jednalo se o naprosto klíčovou osobnost ruské emigrantské kolonie v Praze, který zde působil jako literární redaktor vlivného časopisu Volja Rossii. Díky osobním kontaktům Marka Slonima na vládní úředníky se zcela náhodou podařilo zjistit, že se jednalo o dopravní nehodu za účasti služebního auta z garáže československé vlády, které používal osobně tehdejší československý premiér Antonín Švehla. Opět jen díky osobním kontaktům Marka Slonima na novináře se okolnosti tragické dopravní nehody následující den dostaly do československého tisku.
K dopravní nehodě došlo v pátek večer dne 12. listopadu 1926. Již v pondělním ranním vydání Lidových novin vyšel článek „Privilegované auto“, popisující okolnosti tragédie. Následující dny československý denní tisk pravidelně věnoval tomuto tématu a hlasitě obviňoval pražskou policii a československou vládu ze snah zatajit tragickou dopravní nehodu před veřejnosti a ze zcela nemravního chování vůči pozůstalým oběti. Pod tlakem novinářů, čtyři dny po nehodě, pražská policie konečně vydala tiskovou zprávu, ve které uznala, že šlo o služební automobil pro úředníky presidia ministerské rady, který řídil šofér Jindřich Kebrle. K nehodě došlo, když vládní automobil bez pasažérů projížděl přes náměstí Petra Osvoboditele směrem z Ječné ulice na Vinohrady.
Tragická dopravní nehoda se pod tlakem novinářů a jednotlivých poslanců dostala až do jednací síně poslanecké sněmovny. Přestože policie nebyla schopna vysvětlit důvod svého chování bezprostředně po nehodě a zřejmě nedošlo ani k odškodnění pozůstalých oběti, celá kauza, a hlavně její medializace měly nakonec pozitivní dopad pro posílení demokratického politického systému v tehdejším Československu. Ukázalo se, že veřejnost prostřednictvím svobodného tisku může účinně kontrolovat orgány státní správy a účinně žádat o nápravu chyb. Lze říct, že vyspělý demokratický politický systém, jak ho známe dnes v České republice, byl do určité míry zaplacen i životem ruské studentky Larisy Bučkovské, náhodné oběti dopravní nehody v centru Prahy.

Náhrobek:
Hrob ruské studentky Larisy Bučkovské a jejího švagra Jakova Lozového dnes zdobí náhrobek z umělého kamene se skleněnou deskou nesoucí dvě jména a vyobrazení pravoslavného kříže. Současný náhrobek pravděpodobně pochází ze druhé poloviny 20. století a zřejmě byl instalován po pohřbu Jakova Lozového. Podle dochovaných archivních pramenů ve 30. letech 20. století zdobil hrob studentky Larisy Bučkovské tradiční pravoslavný kříž z dubového dřeva. Současný náhrobek je značně poškozen vzrostlým stromem a nachází se ve skoro zdevastovaném stavu. Správným postupem se jeví obnova náhrobku v původní podobě ve tvaru tradičního dřevěného pravoslavného kříže se zachováním historické skleněné desky.

Význam hrobu:
Hrob studentky Larisy Bučkovské vedle hrobu studenta Dmitrije Latti (2. ob. 19–37) a hrobu studentky Marije Drjabinové (2. ob. 19–205) je jedním ze třech zachovaných hrobů ruských studentů ze 20. let 20. století, kdy se Praha díky velkorysé pomoci československé vlády proměnila ve světové středisko ruského exilového studentstva. Tento hrob je nesmírně důležitou připomínkou vývoje pravoslavného oddělení na Olšanských hřbitovech v jeho počátečním období, kdy bylo skoro výhradně místem posledního odpočinku ruských studentů. Zachování posledních zbývajících hrobů ruských studentů je důležité pro záchranu památkových hodnot emigrantské nekropole na Olšanských hřbitovech a pro uchování historické paměti na velkorysou pomoc československé vlády v rámci Ruské pomocné akce, vyhlášené na pomoc ruským uprchlíkům. Hrob Larisy Bučkovské je rovněž důležitou připomínkou dopravní nehody, která se proměnila ve významný milník na cestě k budování vyspělého demokratického politického systému v meziválečném Československu a rovněž zásadním způsobem ovlivnila vývoj ruské exilové literatury.

Zpracoval: Vladimir Pomortzeff pro Hřbitovní a pohřební služby Praha dne 17. října 2024.

Zdroje: