Leopold František Šmíd

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

František Leopold Šmíd (též  Leopold František Šmíd nebo Schmidt) se narodil 17. prosince 1848 v Praze a zemřel tamtéž 14. srpna 1915. Byl všestranným umělcem, který se uplatnil jako zpěvák, herec, komik, kabaretiér, dramatik, písničkář, režisér i divadelní ředitel. Zároveň působil jako redaktor a patřil k významným osobnostem českého hudebního divadla. Byl rovněž autorem řady písní, kupletů, kabaretních monologů a zpěvoher a provozoval také pražský biograf. Zapsal se do historie české kultury jako zakladatel První pražské pěvecké společnosti, prvního českého stálého kabaretu (šantánu), a stal se jedním z redaktorů časopisu Národní pěvec, který byl prvním českým periodikem věnovaným populární hudbě.

Od mládí se věnoval zpěvu a divadlu. Kolem roku 1868 začal vystupovat jako zpěvák a herec u kočovných divadelních společností, které hrály často česko-německý repertoár v různých hostincích, sálech nebo pivovarských dvorech. Roku 1873 se oženil s dcerou Josefa Sodomy, známého písničkáře a divadelního ředitele, obdržel vlastní koncesi a založil rodinu.

V Praze hostoval v různých prostorách, například v sálech restaurací U Rozvařilů, U Vocelků či v pivovaru Bílá labuť. Často vystupoval po boku známého herce a zpěváka Jindřicha Mošny, a to buď sólově, nebo v duetech. Od roku 1886 se natrvalo usadil v Praze. Kromě vystupování se věnoval i autorské tvorbě – psal písně, zpěvohry a čerpal náměty z prostředí kramářských písní.

Roku 1888 byl zvolen předsedou Jednoty národních zpěváků. Od roku 1890 začal přispívat a následně působil jako redaktor a hlavní autor spolkem vydávaného časopisu Národní pěvec, prvního českého periodika zaměřeného na populární hudbu.

Významným počinem v jeho kariéře bylo založení První pražské pěvecké společnosti, která po dlouhých přípravách otevřela 14. srpna 1892 své působiště v sále restaurace U Zlatého soudku v Ostrovní ulici. Šlo o první stálý český šantán, kde se pořádaly kabaretní večery s hudbou, tancem, komickými nebo kouzelnickými výstupy, a často s až patnácti různými čísly během jednoho programu. Na závěr večera se obvykle uváděla jednoaktová hudební hra, přičemž Šmídova vlastní díla zde byla často uváděna. Jako ředitel prosazoval moderní organizační přístupy, například začátek představení v předem stanovenou hodinu nebo výběr vstupného u pokladny, místo obcházení publika během představení s „s talířkem“.

Šmíd vedl První pražskou pěveckou společnost do roku 1895. Poté vytvořil vlastní pěvecký soubor, který se ale opakovaně rozpadal kvůli neshodám mezi členy. V létě 1895 vystupoval ve zpěvní síni na vý­stavišti po dobu Národopisné výstavy, po jejím skončení s jinou skupinou v Konviktu na Sta­rém Městě. Krátce vedl i letní divadlo Šmídův první český chantant v zahradě Na Slovanech. Byl také držitelem licence na promítání filmů, kterou v roce 1903 předal svému synovi Vítězslavovi.

V roce 1902 začal vydávat vlastní časopis Nápověda, kde se věnoval mimo jiné dějinám českého hudebního divadla. Od roku 1910 působil rovněž jako redaktor časopisu Český artista.

Ve své tvorbě často čerpal inspiraci z pražského podsvětí či z prostředí sociálně vyloučených vrstev. V jeho hrách se opakují postavy jako žižkovský Pepík nebo podskalský zloděj Véna, které představují vesměs charakterově pokřivené typy.

Šmíd se proslavil jako herec a zpěvák především díky svým převlekovým výstupům, v nichž spojoval mluvené slovo se zpěvem. Šlo o krátké, výstižné scénky založené na přesném pozorování každodenní reality. Ztvárňoval v nich různé typické městské postavy – například žižkovského Pepíka, podskalského šibala Vénu, vyhublého kancelářského písaře, lázeňského sluhu, kočího fiakru, turistického průvodce nebo ochotnického herce z venkova. Dokázal je věrně vystihnout hlasem i gesty, a to i v omezeném čase, který mu jevištní skeče poskytovaly.

Jeho dvě nejznámější scénky byly krátké dramatické výjevy ze života pražské spodiny, které působily na měšťanské publikum jako exotická sonda do neznámého prostředí. První, Z pražského zákoutí, představovala noční krčmu plnou drobných zlodějíčků a měla kolem roku 1892/93 přibližně 300 repríz. V tištěné verzi z roku 1893 je připojen i slovníček používaného slangu. Druhá aktovka, Batalion, pojmenovaná po skutečné krčmě a zasazená do světa opilců, měla premiéru 9. září 1893 a dočkala se zhruba 350 repríz. Součástí textu byla i stará píseň Pryč, ach pryč je všecko, kterou tímto znovu zpopularizoval. Batalion se hrával ještě po roce 1920 v prostředí levicového divadla a naposledy vyšel tiskem v roce 1942.

František Leopold Šmíd zemřel 14. srpna 1915 v Praze ve věku 66 let a byl pochován do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech.

Zdroje: