Ludmila a Antonín Kybalovi

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Antonín Kybal (25. 3. 1901 – 15. 11. 1971) byl textilní výtvarník a pedagog, spolu se svou ženou Ludmilou byli zakladateli české školy tapisérie. Narodil se v Novém Městě nad Metují v rodině majitele textilní továrny. V roce 1925 absolvoval na Uměleckoprůmyslové škole v sochařském ateliéru prof. J. Mařatky. Na škole se seznámil se svou budoucí ženou a celoživotní spolupracovnicí Ludmilou. Zároveň studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal aprobaci jako profesor kreslení. Nejprve dva roky vyučoval na gymnáziích, poté se věnoval už jen výtvarné tvorbě. Od roku 1928 s manželkou provozovali vlastní dílnu, kde se věnovali především tvorbě ručně zpracovaných uměleckých tkanin, tapiserií, gobelínů, tištěných dezénů, záclon. V roce 1936 se stal uměleckým poradcem textilního oddělení Krásné jizby při Družstvu Práce. Po roce 1945 se stal akademickým profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a založil zde Kybalovu textilní školu, zaměřenou na tvorbu tapiserií a koberců. Byl nejen výtvarným, ale i technickým inovátorem. Mezi jeho díla patří textilie pro palác Společenství národů v Ženevě, Pražský hrad a chrám sv. Víta, svá díla prezentoval na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Je také autorem řady obrazů, kreseb a děl zhotovených kombinovanou technikou. Byl členem Umělecké Besedy.

Ludmila Kybalová (15. 5. 1905 – 6. 12. 1975), dívčím jménem Tolmanová, byla textilní výtvarnice. Narodila se v Praze. Vystudovala dekorativní malbu na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru prof. J. Bendy. Byla celoživotní spolupracovnicí svého muže, jeho textilní návrhy realizovala v jejich dílně právě ona. Je nejen autorkou realizací návrhů jejího muže, ale také autorkou řady užitých děl, například dekorativních tisků pro Čs. spisovatele. Spolupracovala také s Textilní tvorbou nebo Čs. bavlnářským průmyslem. Její vlastní výtvarná díla, kterým se začala věnovat od roku 1931, byla také vysoce ceněna. Za autorskou tapiserii Piková dáma obdržela Velkou cenu na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. V roce 1965 pak obdržela společně s manželem hlavní cenu za gobelíny v umělecké soutěži k 20. výročí osvobození ČSSR. Byla rovněž členkou Umělecké Besedy.

Autorem náhrobku je Přemysl Pospíšil (1924–2001), sochař, grafik malíř, ilustrátor, typograf a především rodinný přítel.

Zdroje: