Marie Roubalová

1840, Liblín – 14. 11. 1892, Praha

Kategorie →  hudební pedagožka, operní pěvkyně

Hřbitov Olšany III, odd. 6, hrob 114 ukaž na mapy.com
Hrob byl zařazen do projektu XXVI-11/2024

Pro tento hrob hledáme adopčního nájemce. Máte zájem?
Adopční nájem tohoto hrobu na dobu 10 let je 6.870 Kč.
Pro rychlý kontakt použijte formulář, ozveme se co nejdříve

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Marie Roubalová byla česká klavíristka a pedagožka. Narodila se v Liblíně jako první dcera sládka Jana Roubala a Anny Barbory Roubalové, rozené Macháčkové. Záhy se rodina přestěhovala do Nižboru, kde její otec získal trvalé zaměstnání jako knížecí sládek.
Po roce 1850 navázala rodina Roubalových úzké styky s rodinou Josefa Macháčka, radotínského statkáře a pozdějšího poslance, který se usadil v Králově Dvoře. Do širšího okruhu patřili i Sklenářovi ze Zdic a František Skalla, bývalý cukrmistr z Křimic. Zámek v Králově Dvoře a později Macháčkův pražský byt se staly významnými kulturními centry, kam docházely osobnosti jako Palacký, Smetana, Neruda nebo Tyrš. V tomto prostředí vyrůstaly i tři hudebně nadané dcery Roubalových – Marie, Gabriela a Anna. Dětství zde prožily také Macháčkovy děti a pozdější herečka Otylie Sklenářová-Malá.
Marie Roubalová studovala hru na klavír u Liborina Tolmana a Později pokračovala ve studiu u Bedřicha Smetany v jeho hudebním ústavu v Praze, kde v letech 1866 a 1867 také vyučovala.
Roku 1870 vystoupila společně se svou mladší sestrou Gabrielou v italském Teatro Reggio Emilia. Gabriela Roubalová (1843–1922) působila jako operní pěvkyně v Itálii, Rusku, USA, na Dálném východě a od 80. let 19. století především v Austrálii, kde později vyučovala zpěv na konzervatoři v Melbourne.
Po návratu žila Marie Roubalová v Praze, kde vyučovala hudbu zejména v prostředí aristokracie, mj. díky kontaktu s Eliškou Kounicovou, a vedla také známý umělecký salón. Zemřela bezdětná 14. listopadu 1892 v Praze.
Třetí ze sourozenců, Anna Roubalová (1853-1935), se umělecké kariéry vzdala a provdala se do Sofie za berounského rodáka, revolucionáře a architekta, Ing. Jiřího Proška.