Michael Kácha

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Michael Kácha (6. 1. 1874 – 12. 5. 1940) byl autodidakt s velkým citem pro literaturu a umění, dělnický novinář a nakladatel, jedna z velkých osobností počátků anarchistického hnutí u nás. Narodil se v Praze na Zlíchově. Přestože se vyučil ševcem a nějakou dobu i toto řemeslo na Žižkově, kam se přestěhoval, provozoval, převážnou část svého života věnoval práci pro dělnické a především anarchistické spolky a organizace. Stal se dělnickým novinářem a posléze i nakladatelem.
Byl uznávanou a váženou osobností mezi mladými anarchistickými umělci a spojovacím článkem mezi řadou směrů a odnoží tohoto hnutí. Pojilo ho přátelství s Fráňou Šrámkem, spolupracoval se Stanislavem K. Neumannem a řadou dalších umělců, svázaných s anarchistickým hnutím. V roce 1904 se podílel na založení České anarchistické federace. Spolu se Šrámkem pak pracoval jako
redaktor čtrnáctideníku Práce. Kácha zde založil v té době ojedinělou dětskou rubriku, která se časem změnila na samostatný časopis pro děti. Později redigoval časopis Zádruha a po válce spoluvydával časopis Červen. V roce 1922 získal nakladatelskou licenci a pod značkou Družstva Kniha založil několik knižních řad, kde vydával v dostupné ceně a originální úpravě Neumannova, Vančurova, Hlaváčkova, Kropotkinova díla a řadu dalších autorů. Za svou práci byl opakovaně perzekuován, pronásledován a vězněn. Po vypuknutí 1. sv. války pak byl jako antimilitarista dokonce na několik let internován v Göllersdorfu, odkud byl posléze poslán na frontu a vrátil se jako invalida s roztříštěnou nohou. Michael Kácha svým působením a životem inspiroval i generaci meziválečných umělců, například J. Seiferta, F. Halase či M. Broda.

Zdroje: