Mikoláš Aleš

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Mikoláš Aleš (18. 11. 1852 – 10. 7. 1913) byl malíř, ilustrátor a dekoratér. Narodil se v jihočeských Miroticích v rodině městského tajemníka. Už jako dítě byl výtvarně nadaný. Roku 1869 přestoupil z písecké reálky na pražskou Akademii, kde se stal žákem profesorů Trenkwalda a Swertse. Na studiích si přivydělával drobnými ilustracemi a výukou kreslení. Roku 1876 byl z Akademie vyloučen pro svou účast na demonstraci proti prof. Woltmannovi, který popíral existenci českého umění v období gotiky a baroka. Živil se ilustracemi pro řadu časopisů, například Paleček a Šotek. V roce 1879 se oženil s Marií Kheilovou z Mirotic a odstěhoval se definitivně do Prahy. Téhož roku pak zvítězil spolu s Františkem Ženíškem v soutěži na výzdobu foyeru Národního divadla. Poté, co se vrátil ze studijní cesty po Itálii začal v letech 1880 až 1881 pro Národní divadlo tvořit 14 lunet s názvem Vlast. Požadavek komise, aby jeho lunety koloroval F. Ženíšek a další malíři však znamenal konec přátelství s Ženíškem a především takřka doživotní Alšův odklon od olejomalby. Spolupracoval s řadou architektů na návrzích dekorativní exteriérové i interiérové výzdoby staveb, jako byly například dvorana Městské spořitelny v Praze nebo vestibul Staroměstské radnice. Po roce 1884 už pravidelně ilustroval časopisy Květy, Světozor, Humoristické listy nebo Zlatá Praha. Mezi jeho cykly ilustrací patří mezi nejznámější Osiřelo dítě, Smysly, Živly nebo Život starých Slovanů. Je autorem obrazů Husitský tábor nebo Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem. Vedl také bohatý společenský život, byl prvním předsedou Spolku výtvarných umělců Mánes a členem Umělecké Besedy.

Zdroje: