Miloslav Jágr

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Miloslav Jágr se narodil se 8. června 1927 v Semilech do dělnického prostředí. Ve čtyřicátých letech 20. století se učil na Sklářské škole v Železném Brodě, poté studoval v Praze na UMPRUM v ateliéru Františka Kysely, který vedl Josef Novák. Tu zakončil absolventským loutkovým filmem Vincek sklář, oponentem mu byl Jiří Trnka. Na této škole nějaký čas zůstal jako aspirant animovaného filmu a pak přesídlil do Jablonce nad Nisou, kde se živil se jako propagační grafik a propagační filmař. Do Prahy na UMPRUM se vrátil v roce 1960, aby nastoupil jako asistent profesora Adolfa Hoffmeistra, po němž pak roku 1979 převzal vedení ateliéru animovaného filmu.
Miloslav Jágr je znám zejména díky dětské ilustraci. V dětském časopise Mateřídouška debutoval v roce 1957 a jeho tvorba plnila stránky tohoto periodika po celá tři desetiletí. Věnoval se ale také knižní ilustraci. První kniha s jeho ilustracemi byly Pohádky pro rozcáplíky Marie Kubátové (1958), dalším autory jím ilustrovaných knih byli například Karel Jaromír Erben, Václav Čtvrtek, František Hrubín, Karel May nebo Eduard Petiška. Z literatury pro dospělé pak jeho ilustrace doprovázejí například díla A. P. Čechova, Zdeňka Jirotky a Karla Poláčka. Čtrnáct knih kromě výtvarného doprovodu zároveň i napsal – Kluk s křídly, Pan Tužka a slečna Pastelka, Jak zrzci udělali tmu a další. Byl také scénáristou k animovaným filmům, zhostil se výtvarné stránky snímku Hloupá žába (The foolish Frog). Zabýval se také užitou a průmyslovou grafikou, tvorbou plakátů, přebalů na gramofonové desky, navrhoval divadelní kostýmy i kalendáře.
Jeho tvorba byla mnohokrát oceněna. Už v roce 1953 získal cenu za návrh modrotisku pro Ústředí lidové umělecké tvorby, později ceny za návrhy skleněných knoflíků pro Železnobrodské sklo a za návrhy skleněných figurek pro výstavu Expo 58 v Bruselu. Mezi další ocenění patří Výroční cena nakladatelství Albatros, čestné uznání Ministerstva kultury ČSR, Stříbrného orla na Mezinárodním festivalu dětských knih v Nice (1980) či Plaketu BIB v Bratislavě (1981). Mezi jeho žáky patřilo mnoho známých výtvarníků (František Skála, Jiří Barta, Petr Sís a další), profesuru nicméně z politických důvodů získal teprve roku 1990.

Zdroje: