Nikolaj Paškovskij

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Nikolaj Pavlovič Paškovskij (29. 11. 1897 – 12. 1. 1970) byl ruský architekt, projektant a malíř. Narodil se v Akkermanu u Černého moře. Architekturu studoval na petrohradské Polytechnice. V letech bolševické revoluce dobrovolně sloužil v řadách bělogvardějců. Po jejich porážce byl koncem roku 1920 evakuován na Gallipoli a rok na to pak přesunut do Cařihradu. Tam byl jako nadějný student zařazen do Československé Ruské pomocné akce a v tak prosinci roku 1921 dorazil do Prahy, kde se záhy přihlásil ke studiu architektury na ČVUT. Během studií se stal asistentem profesora V. A. Brandta, který ho v roce 1926 přizval ke spolupráci na projektu pravoslavného kostela Nesvětější Bohorodice na Olšanských hřbitovech. Roku 1927 dokončil úspěšně studium architektury a spolu s L. Ladou Jakuševičem si otevřeli architektonický atelier v Křemencově ulici. Paškovskij byl také výborným akvarelistou, kreslení a malbu studoval v ateliéru O. Blažíčka. Se svými akvarely se účastnil mnoha výstav, ilustroval řadu knih a je autorem souboru zhruba 60 kreseb ruských kostelů. O architektuře rovněž přednášel a je autorem řady článků a několika odborných prací. Angažoval se ve velké míře rovněž ve veřejném životě ruské menšiny v tehdejším Československu. V roce 1945 byl za svou činnost ruskou NKVD z Československa odvlečen do gulagu, kde v nelidských podmínkách strávil následujících deset let života. Po zbytek života, který prožil v Praze, se prakticky stáhl do ústraní. Mezi jeho architektonická díla patří kromě olšanského kostela Nesvětější Bohorodice několik církevních staveb na Podkarpatské Rusi, Národní dům v Užhorodě, kostel sv. Anežky na Spořilově, Kulturní a osvětový dům v Brně, rodinný dům Čirikovových v Černošicích, nemocnice pro duševně choré děti v Bratislavě a dále velká řada návrhů jak církevních, tak i profánních staveb.

Zdroje: