Rudolf Slabý

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Rudolf Jan Slabý (25. 1. 1885 – 2. 7. 1957) byl česko-německý překladatel, romanista, zajímající se především o španělštinu, katalánštinu, baskičtinu, či italštinu.

Rudolf Jan Slabý se narodil do rodiny továrníka Františka Slabého a jeho manželky Konstancie (roz. Stenglové). Po absolvování gymnázia se rozhodl pro studium moderní filologie, které v letech 1904–1909 absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a německé univerzitě v Praze. Během studií se zaměřil na němčinu a jihoslovanské jazyky, ke kterým si díky svému mimořádnému jazykovému nadání přibral ještě francouzštinu a italštinu. V letech 1906–1907 rovněž absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Berlíně. Po získání diplomu nastoupil v roce 1909 jako profesor na Českoslovanskou akademii obchodní v Praze, kde působil až do roku 1914. Od roku 1912 začal také spolupracovat se španělským tiskem, pro který psal jako dopisovatel o slovanské problematice.

V roce 1914 odcestoval do Madridu, kde se měl zdokonalovat ve španělštině a působit jako slovanský zpravodaj. Vypuknutí první světové války jej však zastihlo přímo ve Španělsku. Slabý se rozhodl v zemi zůstat a kvůli lepším pracovním vyhlídkám se brzy přesunul do Barcelony. V katalánské metropoli začalo jeho klíčové životní období. Vystudoval barcelonskou konzervatoř a v prvních letech si vydělával jako hudebník v barcelonských divadlech a orchestrech. Založil vlastní obchodní a jazykovou školu spojenou s technickou a literární překladatelskou kanceláří. Jako samouk si osvojil španělštinu a katalánštinu na tak vysoké úrovni, že v nich mohl překládat i tvořit odborná díla. V letech 1921–1927 přednášel srovnávací mluvnici slovanských jazyků a dějiny slovanských literatur na Univerzitě v Barceloně (Universitat de Barcelona). V tomto období také úzce spolupracoval s prestižní španělskou encyklopedií Enciclopedia Espasa.

Do Československa se vrátil na přelomu let 1926 a 1927. Znovu začal vyučovat španělštinu na Českoslovanské akademii obchodní v Praze (kde působil až do roku 1948). Zároveň se stal vůbec prvním lektorem katalánského jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vyučoval v letech 1927–1939 a po válce v letech 1945–1948. V závěru svého života vyučoval španělštinu a portugalštinu v Československé obchodní komoře.

Za své zásluhy na poli hispanistiky a iberoamerických studií získal významná mezinárodní uznání. V roce 1932 byl zvolen dopisujícím členem Španělské královské akademie jazyka. Později se stal také dopisujícím členem argentinské Akademie v Buenos Aires a baskické jazykové akademie v Bilbau.

Slabého bibliografie čítá přes stovku literárních překladů a řadu zásadních lexikografických děl. Jeho největším překladatelským triumfem se stal překlad Babičky Boženy Němcové. V roce 1924 vyšla v jeho překladu poprvé španělsky (La abuela) a v témže roce také katalánsky (L’àvia). Jde o vůbec první a dosud jediné překlady této české klasiky do obou jazyků. Kromě toho Slabý do španělštiny a katalánštiny přeložil i další díla českých autorů: texty K. J. Erbena, J. Zeyera, S. Čecha, A. Jiráska, J. Nerudy, K. Světlé, J. Vrchlického a dalších, operní libreta jako je Dvořákova Rusalka, či Smetanova Prodaná nevěsta (La núvia venuda). Jeho katalánské překlady děl A. S. Puškina (např. Dubrovski nebo Novelles i contes) jsou natolik kvalitní, že v Katalánsku vycházejí v reedicích dodnes.

Do češtiny Slabý převedl klasiky španělské literatury, jako byli Miguel de Cervantes Saavedra, Ramón Gómez de la Serna, Jacinto Benavente či Concha Espinaová.

Byl pochován na pražských Olšanech po boku svých rodičů a sestry Olgy Slabé.

Zdroje: