arcibiskup Savvatij

Životopis osoby/osob uložených v hrobu:

Arcibiskub Savvatij, vlastním jménem Antonín Jindřich Brabec (3. 2. 1880 – 14. 12. 1959) byl biskup a arcibiskup pražské a československé srbské pravoslavné církve. Narodil se na Žižkově v rodině hodináře. Oba rodiče byli pravoslavného vyznání. V roce 1900 byl v Rusku přijat ke studiu na Ufinském duchovním semináři. V únoru 1902 přijal jméno Savvjatij a byl vysvěcen na diákona. Roku 1903 založil svaz Pravoslavná beseda. V dubnu 1907 pak na kněze. Téhož roku absolvoval Kyjevskou duchovní akademii a stal se kandidátem bohosloví a hlavním duchovním pro Volyňské české věřící. Od roku 1909 vyučoval v semináři v ukrajinské Klevani, kde se stal roku 1911 rektorem a igumenem (opatem), roku 1914 pak archimandritou. Za první světové války sloužil jako misionář v českém pozemním vojsku na Volyni. Po válce organizoval Československý pravoslavný svaz, jehož cílem bylo založení samostatné pravoslavné církve v nově vzniklé Československé republice. Roku 1919 byl jmenován představeným monastýru (kláštera) v Melcích na Volyni. O tři roky později pak administrátorem Kovelského rajonu a rektorem Chelmnského duchovního semináře. 30. října 1920 odcestoval na žádost České náboženské obce pravoslavné natrvalo do Prahy. Ta ho 15. června 1922 zvolila správcem a biskupem a následně se obrátila s žádostí o vysvěcení Savvatije na biskupa na srbského a také konstantinopolského patriarchu. Srbská církev vysvětila na biskupa Gorazda II. Savvatij pak byl v Konstantinopoli 4. března 1923 vysvěcen na biskupa a arcibiskupa pražského a celého Československa. Spravoval pak tři eparchie: pražskou, marišskou a zakarpatskou. V roce 1925 byl ale nucen opustit své místo ve vedení církve, kde ho nahradil biskup Gorazd. Spor byl nakonec řešen i soudně, bohužel v neprospěch arcibiskupa Savvatije. V následujících letech se pak věnoval především pedagogické činnosti a od roku 1940 byl penzionován. V roce 1942 až 1945 byl na základě udání, že poskytoval křty občanům židovského původu, nacisty uvězněn v Terezíně a následně v koncentračním táboře Dachau. Po roce 1945 mu také nebylo nadále umožněno vykonávat duchovní službu. Roku 1948 se pak vzdal všech církevních hodností.

Zdroje: